Zakládání šípu
Než vystřelíte, musíte do luku založit šíp. To obnáší jednak přiložení šípu k lučišti na správné místo, a jednak nasazení tětivy do drážky v šípu (resp. drážku šípu na tětivu).
Těžší je to zasazení šípu na tětivu. Při rychlé střelbě toto musíte být schopní udělat s minimem pohybů, spolehlivě a jen po hmatu, zatímco očima sledujete cíl. Dle mého soudu je tahle část právě to nejrizikovější na celém výstřelu; je neskutečně trapné když bleskově nacvičenými pohyby tasíte šíp, přiložíte k luku, a pak místo stejně bleskového napnutí tětivy a výstřelu trávíte několik sekund trefováním drážky šípu.
Obecně platí, že nejrychlejší způsoby zakládání šípu (tlakem nebo tahem) jsou ty, při kterých na začátku šíp držíte třemi prsty za jeho konec. S tím nebývá problém pokud šíp vytahujete odněkud z kontrolovaného místa (např. z toulce), ale zato to je problém, když šíp berete odjinud (např. ho sbíráte ze země nebo ho přebíráte od někoho, kdo vám ho hodil). V takových případech nezbývá než použít pomalejší, ale jistější způsoby (pumpováním).
Jakmile šíp úspěšně nasadíte, zadní ruka vám skončí na tětivě v určité pozici. Pozice je určena především tím jak šíp na začátku držíte, a ze které strany ho zakládáte k lučišti. Pokud pro vás tato pozice není vhodná pro napínání tětivy, musíte si nejprve přehmátnout, a na tom ztrácíte čas (někdy ne moc, ale trochu vždycky). Pokud ho ztrácet nechcete, je nutné celou operaci provést tak, aby vám ruka skončila v pozici, kterou pro napnutí používáte. Možnosti počátečního uchopení šípu.
Obecné principy
Ať už šíp zakládáte jakkoli, je nutné, aby jeho drážka hned a na první pokus bez dívání zapadla na tětivu. K tomu je nutné šíp správně natočit v jeho podélné ose, a to v době předtím, než začnete konec šípu tlačit proti tětivě. Dělá se to pomocí rolování.
Při zakládání šípu se hojně využívá princip kolejnice. Kolejnice je něco, co vám pohyblivý kus samo vede na správné místo - např. ruku na konec šípu, nebo drážku šípu na tětivu. Pomocí principu kolejnice zajistíte správný pohyb jen po hmatu aniž byste se dívali na ruce, a zajistíte i to spolehlivé zasazení šípu. Při každém způsobu založení tedy něco po něčem klouže, opírá se a tak dále. Příklad - při zakládání tlakem zevnitř začínáte tím, že šíp opřete o tětivu. Tětiva potom slouží jako ta kolejnice, která vede šíp správným směrem při jeho tlačení dopředu. Po přeskočení tětivy pod palcem vám zase hrany palce a ukazováčku slouží jako kolejnice navádějící tětivu do drážky šípu.
Způsoby zakládání šípu
Techniky zakládání jsem si rozdělil na dvě kategorie. Techniky s přesným úchopem jsou extrémně rychlé, ale vyžadují na počátku přesné uchopení šípu za jeho konec. Techniky s volným úchopem jsou pomalejší a složené z více pohybů, ale zato se dokážou vyrovnat s ne úplně skvělým počátečním držením. Pokud berete šípy z kontrolovaného zdroje, obvykle máte možnost uchopit je přesně požadovaným způsobem, a pak je škoda nevyužít superrychlé techniky s přesným úchopem. Na druhou stranu pokud jste šípy zrovna odněkud sebrali, vytrhli ze země a podobně, nedržíte je nijak skvělým způsobem, ale techniky s volným úchopem vám stále umožňují vystřelit docela rychle.
Ještě upozorňuji, že názvy technik jsou moje, obecně uznávané (navíc české) termíny buď neexistují, nebo je neznám.
Techniky s přesným úchopem
- Zakládání tlakem - rychlé a poměrně dost spolehlivé, ale s nutností dost specifického počátečního držení.
- Zakládání tahem - je nejrychlejší, ale dle mého soudu nejtěžší na provedení.
- Zakládání obhmatem - hodně rychlá a přitom pěkně spolehlivá varianta, něco mezi založením tlakem a tahem.
Techniky s volným úchopem
- Zakládání pumpováním - pomalejší několikakrokový postup, který je nicméně asi nejspolehlivější a toho, co znám. Pokud se vám v rukách všechno rozsype, nebo nemáte šípy v ideální pozici, pumpování vás zachrání