Zakládání šípu tahem
Tato technika vyžaduje, aby šíp i ruka šly ze stejné strany (buď obojí zevnitř, nebo obojí zvenku). Postup je takovýto:
1) Ve výchozí pozici držíte šíp za jeho konec, mezi prsty (dle toho jak chcete skončit). Např. šíp mezi ukazováčkem a prostředníčkem, přidržovaný palcem.
2) Zadní ruka obloukem přikládá šíp k lučišti z požadované strany. Šíp se dotkne lučiště blízko svého opeření, ruka držící šíp vychází mezi lučiště a tětivu. Během celého pohybu si navíc rolováním upravíte natočení šípu do správné polohy.
3) Ruka plynule pokračuje tahem šípu směrem k tětivě (a tedy k sobě). Drážka šípu dosedne na tětivu.
4) Jakmile šíp zapadnul, ruka plynule pokračuje do natahování tětivy v držení, které vám vyšlo. Např. klasické hrabičky.
Technika má velkou výhodu v plynulosti - zadní ruka dělá v podstatě jeden pohyb, který rovnou přejde do nátahu tětivy, není tam žádné "tam a zase zpátky". Díky tomu je tahle technika zřejmě nejrychlejší ze všech. Technika také nevyžaduje žádné dlouhé tažení nebo klouzání, což věci opět zrychluje.
Velký háček je ale v bodu 3) "Drážka šípu dosedne na tětivu". Jak? Ono totiž nejde rychle s jistotou a bez koukání nasadit drážku na tětivu bez nějaké pomocné finty. Dokonce i s koukáním byste měli problémy udělat to jedním rychlým pohybem. Takže jakou fintu musíme použít?
Kolejnice
Tou fintou je něco, čemu budu říkat "kolejnice". Jde v zásadě o to, že tětiva nemusí jít přímo do drážky šípu; Stačí když narazí na kolejnici, která je nastavená tak, že po ní tětiva do držky vklouzne. Princip kolejnice je hojně využíván i v ostatních technikách - při pumpování šíp klouže po lučišti, při nasazování šípu tlakem dovnitř zase po tětivě, a vlastně před "lupnutím" i po šípu. Jediný rozdíl je v tom, že při založení tahem si musíte kolejnici udělat z vlastních prstů. Kolejnice je potom menší (hůř se do ní trefuje), chová se trochu jinak, ale s trochou snahy funguje.
Určitě je spousta způsobů jak kolejnici vytvořit, a nebojte se je zkoušet, když budete mít pocit, že vás napadá něco lepšího. Problém je, že od rychlostřelců na webu se to nedá moc odkoukat, protože kolejnice je malá a schovaná v dlani. Já s tím pořád experimentuju, hlavně s kolejnicí při zakládání zvnějšku. Když se snažím po vzoru Larse Andersena zakládat tahem zvnějšku a k tomu držet mezi prsty šípy, pořád si nejsem jistý která kolejnice je nejlepší.
Momentálně znám tyto kolejnice:
- Pro nasazení zevnitř držím šíp kolmo k ruce (ne v ose prstů). Pokud šíp držím mezi ukazováčkem a prostředníčkem, pak moji kolejnici tvoří konec malíčku a prsteníčku, a především poslední článek ukazováčku. Při vodorovně položeném luku s touto kolejnicí sahám jakoby pod tětivu a prsty natáčím směrem k sobě. Tohle funguje velmi spolehlivě, takže jiné varianty jsem hledat nemusel.
- Pro nasazení zvenčí je to kapku složitější. Rozhodl jsem se tomu věnovat samostatnou stránku - kolejnice pro založení tahem.
Nasazení tahem:
Zpočátku jsem byl přesvědčen, že tato technika bude rychlejší než zakládání tlakem, jelikož je plynulá a nemění směr. Pak se ukázalo že při zakládání tlakem mám mnohem větší jistotu že šíp zapadne na tětivu hned napoprvé; a tudíž i vycházela rychleji a spolehlivěji. Při rychlém výstřelu jedním šípem připraveným v ruce ji pořád používám radši. Pak se zase ukázalo, že vhodně nastavenou kolejnicí lze nejistotu zapadnutí dost zredukovat. Jenže je celkem těžké to zvládnout, takže nezbývá než cvičit.