Zakládání šípu tlakem
Tlakem je možné přikládat šíp zevnitř nebo zvnějšku, s tím, že ruka skončí vždy v držení zvnějšku. Nepodařilo se mi to vymyslet tak, abych skončil v držení zevnitř, a dalo se to použít jednoduše. Následující body popisují přiložení šípu zvenčí.
1) Šíp držíte třemi prsty. Prsty nesmí přecházet z levé strany šípu na pravou; jako základní držení lze považovat takové, kdy máte šíp vložený do drážky mezi nataženým ukazováčkem a prostředníčkem, a palec tiskne šíp proti této drážce. Držení lze přizpůsobovat, ale nikdy nesmí konečky prstů přesáhnout na druhou stranu šípu.
2) Šíp přiložíte zvenku tak, aby se opíral o lučiště i o tětivu; předek šípu leží v drážce mezi palcem přední ruky a lučištěm, případně ho přidržuje shora i ukazováček přední ruky. Takto máte vytvořenou "kolejnici", po které sunete šíp dopředu. Současně si rolováním pomocí palce upravíte natočení šípu.
3) Když se palec zadní ruky dotkne tětivy, pokračujete stále dál. Tětiva "lupne", proskočí mezi palcem a šípem, a dostane se do mezery mezi palcem a ukazováčkem, kde je i šíp. Tlačíte stále dál, až se tětiva dostane za úroveň konce šípu.
4) Tětiva i šíp jsou teď v úzké drážce mezi palcem a ukazováčkem. Ruka teď začne táhnout opačným směrem. Úzká mezera mezi prsty směřuje tětivu i šíp na stejné místo, a tětiva zapadne do drážky.
5) Prsty sklouznou na tětivu do požadovaného držení hrabičky zvenčí, a ruka plynule pokračuje do napínání tětivy.
Varianty: Pokud chcete skončit se šípem přiloženým zevnitř, upravíte způsob přikládání v bodu 2. Šíp přiložíte přední částí dříku k tětivě, nikoli k lučišti. Před sunutím šípu dopředu nastavíte hrot tak, aby mířil k lučišti zevnitř; stále se přitom opírá dříkem o tětivu. Jakmile je šíp nasunutý dostatečně dopředu, posadíte ho k přední ruce, a tím máte opět "kolejnici".
Přirozeně lze skončit v pozici hrabiček z vnějšku, případně hrabiček pod šípem zvnějšku, nebo slovanském držení. Právě to slovanské mi vychází nejsnáz. Pokud chcete palcový záběr je většinou nutné přehmátnout; vymyslel jsem způsob jak v palcovém záběru skončit bez přehmátnutí, ale nesedí mi to. Na držení zevnitř se tento způsob založení šípu nehodí.
Šíp na začátku není nutné opírat o ukazováček a prostředníček, stačí jen o ukazováček - tlačí se palcem proti hraně ukazováčku ohnutého dolů. Je to méně pevné a ne vždy se to hodí (např. pokud při nasazování silně boucháte o lučiště), ale na druhou stranu to využívá o prst méně. Což je dobré ve chvíli, kdy ve zbylých prstech držíte šípy a nemůžete je použít.
Na začátku mi připadalo, že nasazení tlakem bude pomalejší než tahem, protože není plynulé (ruka jde nejdřív dopředu a pak hned zase dozadu). Po experimentech u mě vyhrálo nasazení tlakem, i když jen trochu. Při nasazování tlakem se snáz trefuje tětiva na drážku, což je momentálně u mě rozhodující. Nicméně na Larsovi Andersenovi je vidět, že i zakládáná tahem lze dělat s velkou jistotou.