Toulec
Nedlouho poté, co jsem pořídil luk, jsem zatoužil i po toulci. Coby amáterský koželuh mám spoustu skvělého materiálu na výrobu, ale jak má toulec vypadat? Našel jsem asi 150 různých variant, mezi kterými jsem nedokázal rozhodnout. Nakonec jsem udělal jednoduchý válcový (resp s oválným průřezem) měkký toulec k pověšení k pasu. Plus mínus to fungovalo, a tak jsem toulce už dál nezkoumal. Když už jsem ale vytvořil tento web, usoudil jsem, že nastal čas zjistit o toulcích něco víc.
Typickým materiálem na výrobu toulce je kůže. Prakticky jakákoli, od tvrdé nečiněné (rawhide) kůže z buvola, přes kožešinu po měkkoučkou činěnou useň z kozy. Najdeme vhistorii ale i toulce z jiných materiálů, například z plátna (anglický "arrow bag"), nebo z tlustého bambusového válce.
Varování - po celém světě a v celé historii se používalo neuvěřitelné množství druhů toulců. Popis zřejmě nebude vyčerpávající, ale aspoň zachytí pár významných faktů.
Toulce lze rozdělit podle několika hledisek.
Podle umístění
- Přes rameno - dnes nejznámější varianta toulce. Sice má oporu v historii (japonci), nicméně to vypadá, že toulec u pasu byl mnohem rozšířenější.
- U pasu - podle známých dokladů bylo tohle jediné používané ve středověké Evropě.
- Někde jinde - šípy se mohly přenášet i na jiných místech - např. ve speciální brašně, která byla součástí sedla (často Mongolové) a nebo bojového vozu (často Egypťané).
Podle složitosti
Jednoduché toulce
Jednoduchý toulec je v podstatě jenom podlouhlý, vhodně tvarovaný "pytel" na šípy. Má jeden, nijak nečleněný prostor. Rozdělil bych ho na několik typů.
- Plochý toulec - je tvořený dvěma na sobě ležícími díly tužší kůže, přiloženými k sobě naplocho a po okrajích sešitými. Šípy se vkládají mezi tyto dvě vrstvy. Takový toulec přirozeně rovná paklík šípů do plochy, nikoli do válečku. Negativum je, že se šípy do toulce hůř vkládají, nejde tam najednou vrazit velký balík šípů. Po praktických zkušenostech z výroby vím, že při použití dostatečně tuhé netvarované kůže snadno vyrobíte toulec, ze kterého šíp po zasunutí nejde vytáhnout, protože ho dvě vrstvy kůže příliš sevřely. Řeší se to buď vložením dodatečného pruhu kůže mezi švy (aby se obě stěny toulce od sebe oddálily), a nebo vytvarováním jedné či obou stěn za vlhka do "vypoukliny".
- Válcový toulec - je v podstatě měkký nebo tuhý tubus, ale (relativně) úzký. Hrdlo je zhruba stejně úzké jako tělo, nebo o něco širší. Výhodou tohoto toulce je jednoduchost - dá se udělat velmi snadno s kdejakého materiálu a funguje dostatečně dobře. Oproti plochému toulci formuje paklík šípů do válečkovitého tvaru, což je pro vybrání jednoho šípu o něco horší. Na druhou stranu se do něj šípy snadno vkládají. Pokud je tento toulec ne zcela naplněný, šípy v něm příliš nedrží, a při nevhodném pohybu můžou vypadávat.
Členěné toulce
Členěný toulec nemá jeden prostor na šípy, nýbrž několik. Různé prostory potom dělí šípy na skupiny až po jednom jediném šípu.
K čemu je to dobré?
- Oddělení jednotlivých šípů usnadní (a tedy zrychlí) nahmátnutí a vytažení jednoho z nich. Šíp je přesně na svém místě, a když ho chceme chytit, ostatní jsou dost daleko na to, aby se nepletly.
- Oddělení menších skupin (např. po pěti šípech) je zase dobré pro rychlostřelce, který je zvyklý si vždy několik šípů připravit do zadní nebo přední ruky a nabíjet odtamtud. Pokud to toulec umožní, můžete mít skupinky už předpřipravené, a při střelbě je prostě jenom popadnete.
- Oddělení velkých skupin (např. všechny šípy rozdělené jen na dvě nebo tři části) má zase význam pokud používáte několik druhů šípů, a nechcete je mít pomíchané. Historicky lučištník mohl mít několik typů hlavic (např. bodkiny a široké hroty), a vytahoval ten, který se mu zrovna hodil víc.
Výhodou členěného toulce je tedy mnohem lepší organizace šípů a z toho plynoucí vyšší rychlosti odebírání šípů, nevýhodou pomalé plnění. Když prostě chcete mít v toulci šípy oddělené po jednom, tak si je tam nejdřív musíte po jednom zastrkat. Při střelbě na terč je to otrava, při střelbě v bitvě by vám to nevadilo (šípy si chystáte před bitvou, kdy je času dost, ale střílíte v bitvě, kdy potřebujete každý zlomek sekundy).
Způsoby členění toulcového prostoru
- Několik kapes. Tohle je často vidět na tureckých plochých toulcích, i když se obávám že druhá kapsa (mnohem mělčí) nebyla určena na šípy, ale spíš na tětivu, náhradní hroty a podobně. Několikakapsové toulce snad měli i Mongolové, pro účely oddělení jednotlivých typů šípů.
- Plošný mezerník. Do ústí kapsy toulce je všitý kulatý, oválný či jinak tvarovaný kus tuhé kůže s vysekanými otvory. Šípy se vkládají do těchto otvorů, do každého jeden. Plošný mezerník je známý z anglického středověkého toulce zvaného arrow bag.
- Řadový mezerník. Lze použít jen v široké úzké kapse, např. v plochém toulci. Jedná se o pruh kůže všitý cik-cak do kapsy, jako nasvislo postavená vlna - každý záhyb vlny potom představuje prostor pro jeden šíp. Vlna může být případně protaženější, takže se do jednoho záhybu vejde šípů několik. Nebo může jít o podlouhlou koženou destičku s jednou řadou vyražených otvorů, fungující podobně jako u plošného mezerníku. Řadový meerník lze najít na malajských toulcích, a svým způsobem i na některých japonských.
Jaký toulec si tedy mám pořídit? Který je nejlepší?
Sice tady budu radit, ale jsou to jen moje osobní preference, a jiný člověk může mít jiné. Pro rychlou lukostřelbu považuji lepší toulec u pasu, se šípy skloněnými dopředu. Líbí se mi členění toulcové kapsy, které umožní rozdělit šípy na předem připravené skupinky; je to šikovné, a člověk si připadá jako největší king, když jen sáhne k pasu a hned má v ruce další sérii šípů.
