Toulec na zádech
Budu se věnovat variantě, kdy toulec je pověšený popruhem přes rameno tak, že konce šípů koukají nad levým (resp. vnějším) ramenem. Existuje ještě jedna varianta, kdy je toulec také na popruhu zavěšeném přes rameno, ale ten popruh je dlouhý, takže toulec se dostává někam do výše pasu (a šípy trčí do boku). Tuto variantu používali někteří severoameričtí indiáni. Pozice toulce je potom velmi podobná pozici toulce u opasku, a nic, co tady dál píšu, na ní neplatí.
Toulec na zádech se šípy nad levým ramenem je nejznámější umístění toulce; každý (včetně mně) si ho hned představí jako první, ale nevím proč. Historické doklady se o tom hledají horko těžko. Viděl jsem takový toulec na překreslené staroegyptské fresce, ale v jiné jiný lučištník už měl toulec u pasu. Toulec na zádech je také vidět na kresbách japonských samurajů, ale zase ne všude. Pak jsem ještě našel obrázek čínského lučištníka s toulcem na zádech. Zato jsou hojné doklady o nošení toulce u pasu - od Peršanů, přes Mongoly, Araby, Turky, až po prakticky celou středověkou Evropu.
Na druhou stranu se nedostatkem dokladů nesmíme nechat strhnout. Od zkušenějších lučištníků mám moudrost že toulec na zádech je vhodný pro lov. Toulec u pasu prý při pohybu podrostem nevhodně překáží, zatímco toulec na zádech ne. Lovec navíc hraje na jedinou pečlivě připravenou střelu, takže složitější vytahování šípu zpoza zad příliš nevadí. Naproti tomu válečný lučištník potřeboval vytahovat šípy rychle, kdykoli pohledem zjistit kolik mu jich ještě zbývá, případně s pohledem vyřešit náhlé nedostatky, které mu brání rychle vytáhnout další šíp - a na to všechno je toulec u pasu mnohem vhodnější. Historické kresby či fresky mají tendenci zobrazovat především válečníky; možná kdyby dávní umělci měli větší motivaci znázorňovat lovce, viděli bychom toulců na zádech víc. A možná i v Evropě.
Konstrukce toulce na zádech
Toulec je v nejklasičtější podobě připevněn na jednom šikmém popruhu, který prochází (pro praváky) kolem pravé strany krku a pod levým podpaždím. Samotný toulec je postaven tak, aby konce šípů vykukovaly nad pravým ramenem blízko krku, kam se dá relativně pohodlně sáhnout.
Popruh obvykle tvoří jednu uzavřenou smyčku, a tudíž se při pohybu může "protočit". Toulec připevněný na popruh se při takovém posunutí odsune v linii popruhu z dosahu, což je špatně. Základem úspěchu je proto dobrá fixace popruhu k tělu. Toho lze docílit dobrým utažením, ale některé toulce používají ještě dodatečný popruh.
Toulec sedí na zádech v místech, kde páteř dělá svůj první esovitý oblouk (vypuklý mezi lopatkami). Toulec nesmí být připevněný tak, aby kopíroval dolní část tohoto oblouku, jelikož by jeho ústí odstávalo od ramene.
Toulec šikmo (vlevo) a svisle (vpravo)
Toulec může být na popruh připevněn v různých úhlech. Popruh prochází přes záda poměrně šikmo; toulec může tuhle šikmost víceméně kopírovat, nebo být postaven víceméně svisle, a nebo něco mezi. Ze šikmo postaveného toulce šípy při pohybu snadněji vypadnou (což je špatně), a tasení šípu probíhá po širokém oblouku jakoby do strany (to považuji ze o něco jednodušší). Pokud je toulec hodně svisle, tasí se úzkým obloukem nahoru a dopředu. Technika Kinžalka přikládá šíp k luku z vnitřní strany, tudíž nefunguje se šikmým toulcem, který vyžaduje tasení šípu vnějším obloukem.
Aby se ze zad dalo dobře tasit, je potřeba několik konstrukční záležitostí.
- Popruh musí být dostatečně pevně utažený, aby na zádech "seděl". Pokud máte šípy nad pravým ramenem, pak se popruh musí tisknout k pravé straně krku a vlevo do podpaždí. Pokud je v podpaždí volný, bude snadno sklouzávat.
- Toulec by měl být z pevného materiálu, aby držel tvar. Ulehčuje to tasení šípu - širší prostor toulce umožňuje šíp vytahovat obloukem, protože čím je vytaženější, tím víc v prostoře toulce může být našikmo. Měkký toulec má tendence se při napnutí popruhem rozplácnout na zádech a tenhle oblouk znemožňovat.
- Toulec by měl končit výškově zhruba na úrovni ramene. Šípy by měly být co nejblíž k okraji krku. Čím dál od krku jsou (lhostejno kterým směrem), tím hůř se tam sahá.
- Je lepší použít kratší šípy a tím pádem kratší toulec. Čím kratší to celé bude, tím snáz se šípy vytahují.
Obecně platí, že pokud toulec na zádech nezafixujete dokonale k tělu, dřív nebo pozěji vám "ujede" z dosahu. Pokud se to stane, ještě nejste ztracení, ale musíte šíp vytáhnout s nadzvednutím. Což střelbu značně zpomalí.
Jak ze zad tasit šíp?
- Nejrychlejší je sáhnout nad rameno, uchopit šíp za jeho konec, a obloukem dopředu ho vytáhnout. Funguje to ale jen když jsou šípy dostatečně krátké, toulec dostatečně prostorný a dostatečně dobře zafixovaný na správném místě.
- Pokud toulec na správném místě není, lze přední ruku s lukem sklopit dolů, a zespodu si toulec na zádech nadzvednout. Současně s tím zadní ruka sahá pro šíp, a díky nadzvednutí ho snáz nahmátne. Je to relativně pomalé, nevhodné pro rychlou střelbu, ale zato spolehlivé, a srovná to i toulec, který někam ujel.
