Míření
Jsou v zásadě dva druhy míření - mezerové (s pohledem podél šípu) a instinktivní. Pro oba způsoby ale platí pravidla, která je nutné dodržet, aby to dopadlo dobře.
1) Vždy miřte a pouštějte tětivu ze zadní ruky u vždy stejného kotevního bodu. Až budete natrénovaní, dokážete vystřelit a trefit se z lecjakých pozic (což platí především pro instinktivní střelbu). Ze začátku ale nemáte šanci se něco naučit, když budete střílet pokaždé z jiné pozice, a šíp se tedy při každém výstřelu bude chovat trochu jinak.
2) Je důležité při pouštění tětivy netrhnout zadní rukou. Při špatné technice pouštění tětivy si pokaždé jinak s pozicí luku pohnete, a šíp pak navzdory zamíření také dopadne pokaždé jinak. Opět - pokud byste trhli s lukem pokaždé stejně, dokážete se tomu přizpůsobit. Nicméně trhnutí je právě charakteristické tím, že je pokaždé jiné.
3) Je potřeba vyvarovat se dlouhého míření. To souvisí jak s rychlou lukostřelbou (když chci střílet rychle, nemůžu dlouho mířit), tak i s fyzickými možnostmi. Čím déle luk držíte napnutý, tím víc se ruce unaví, začnou kolísat, a vnesou do výstřelu nepřesnost. V ideálním případě šíp vypustíte ve chvíli, kdy se zadní ruka dotkne kotevního bodu. Především s instinktivním mířením si to můžete dovolit.
4) Při vypouštění je také potřeba dát pozor na pozici šípu, který se musí opírat o lučiště. Pokud se (třeba až v okamžiku pouštění tětivy) od lučiště třeba jen o malinko odchýlí, o hodně se netrefíte. Pokud nasazujete šíp zevnitř, je dobrou pomůckou zlehka si ho přidržovat ukazováčkem přední ruky. Pokud ho nasazujete zvnějšku, lze ho přidrovat palcem i ukazováčkem přední ruky.
5) Je také důležitá pozice šípu na tětivě - šíp musí být zasazen rovně, nesměřovat šikmo dolů ani šikmo nahoru. Tohle je ale věc, kterou v okamžiku míření už neovlivníte, týká se to zakládání šípu na tětivu.
... asi by se našlo víc potenciálních chyb, ale tady je už není nutné vyjmenovávat. Obecné pravidlo je, že pokud se pohyb opakuje pokaždé stejně, tak v něm není chyba. Chyba je vše, co vnáší do výstřelu náhodnost a chaos.
V následujícím textu píšu o mezerové a instinktivní střelbě. V praxi se obě techniky prolínají. Mezeroví střelci se po dostatečném tréningu začnou částečně spoléhat na instinkt, protože už při napínání tětivy částečně "vědí" kam to poletí. Naopak instinktivní střelec se může dostat třeba do situace, kdy si uvědomí, že má v ruce těžší šíp než obvykle, a proto vědomě zamíří o kousek výš, aby odchylku vyrovnal.
Rozdíl mezi technikami na úrovni psychiky bych popsal asi takto. Instinktivní střelec se soustředí na to kam chce aby šíp dopadnul, a počítá s tím, že mozek podvědomě zařídí všechny detaily výstřelu tak, jak je k takovému výsledku třeba. Mezerový střelec se soustředí na jednotlivé detaily výstřelu, a počítá s tím, že když je všechny zvládne, šíp dopadne kam má.