Držení šípů
Tady je potřeba vyjasnit co se tím vlastně myslí. Takže - VŠICHNI lučištníci používají toulec, bez ohledu na to odkud jsou zvyklí šípy tahat při střelbě. Každý si potřebuje svoje střelivo nést s sebou, chránit před vlhkostí a podobně. Toulec je prostě nádoba na šípy, a lučištník ji obvykle nosí přímo u sebe, aby měl střelivo k dispozici. Pokud vím, tak toulce nepoužívají maximálně tak hodně domorodí domorodci z Afriky nebo jižní Ameriky.
Něco jiného ale je otázka odkud lučištník odebírá jednotlivé šípy když už se dostane do bojové (nebo lovecké) situace, a potřebuje střílet. Za takových okolností si velké množství lučištníků vytáhlo svazek šípů z toulce, dalo si ho někam jinam, a teprve odtamtud odebírali na jednotlivé střely. Kam "někam jinam" si ty šípy můžeme dát?
Možnosti držení šípů
Vím o následujících možnostech, přičemž každá má několik variant
1) Tahat šípy přímo z toulce. Tohle je varianta, kterou si představí prakticky každý hned jak se začne mluvit o lukostřelbě. Je to naprosto logické, šípy v toulci stejně už jsou, takže proč je předtím přendávat jinam? Má to ale svoje háčky.
2) Zapíchat šípy do země u sebe. Tohle prý dělali angličtí lukostřelci. Je to pohodlné, protože šípy jsou prostě tam, kam jste je zapíchli, bez ohledu na to jak se s tělem při střelbě otáčíte nebo hýbete. Nikdy se vám nevhodně nesvezou (jak má ve zvyku toulec na zádech) a snadno se vytahují. Nevýhodou je naprostá statičnost - musíte střílet z místa, kam jste si šípy zapíchli, a ani se nehnout.
3) držet šípy v zadní ruce za dříky - zadní ruka tedy drží svazek šípů a současně natahuje tětivu. Šípy v zadní ruce už při výstřelu trochu překážejí, protože při napínání tětivy toho v ruce držíte víc; a navíc si svazek šípů při výstřelu přikládáte k obličeji. Na druhou stranu lze takto držené šípy rychleji nasazovat (jsou víc "po ruce"), a při běhu terénem s nimi nezavadíte.
4) držet šípy v zadní ruce za konce - jde v zásadě o variantu bodu 3), ale vyděluju ji zvlášť, protože je v lecčems specifická.
5) držet šípy v přední ruce, spolu s lučištěm. To je velmi pevné a spolehlivé držení, které se při žádném pohybu nerozsype. Držení šípů spolu s lukem může vadit a chce si na to zvyknout. Pokud máte na luku anatomicky tvarované madlo, tak už je problém spolu s ním držet i šípy. Na toto držení jsou nejlepší tradiční luky s tradiční jednoduchou podobou středu.
Každý způsob držení šípů současně specifikuje jak se ze svazku oddělí ten jeden, se kterým chceme vystřelit. To nelze říct obecně, je to závislé na způsobu držení.
Který způsob držení šípů je nejlepší?
Lars Andersen to stavěl jednoznačně - nejlepší je držet šípy v zadní ruce za konce, horší v přední ruce a nejhorší v toulci. Já to tak nevidím, a po nějaké praxi jsem si uvědomil že každá varianta má svoje pro a proti. Ani jedno držení není špatné, a každé se hodí do jiných situací.
Ve strhující tabulce jsem se pokusil vystihnout kladné a záporné stránky jednotlivých způsobů držení. Je to jen velmi obecné a velmi hrubé rozdělení, detailněji to popíšu u popisu jednotlivých způsobů.
| šípy v ... | Rychlost | Kapacita | Spolehlivost |
|---|---|---|---|
| v toulci |
+ |
+ | - |
| v zemi |
+ | + | +/- |
| v zadní ruce za dříky |
- | - |
+ |
| v zadní ruce za konce |
+ | - | - |
| v přední ruce |
+ |
- |
+ |