Odebírání šípů z toulce
Konstrukce a umístění toulce je zajímavou kapitolou, kterou probírám zvášť - toulec a jeho konstrukce. Toulec může být u pasu nebo na zádech, může být pevný nebo měkký, jednoduchý nebo členěný a tak dále. Možných podob je hodně, a každá má nějaké plusy i mínusy.
Výhody zakládání šípů z toulce
Prvním velkým plusem je fakt, že při střelbě máte vždy zcela volné ruce. Na jakékoli jiné držení šípů je potřeba si nejdřív zvyknout, šípy přeci jen překážejí, neumožňují vám držet luk nebo tětivu jak byste chtěli a podobně. Tyto problémy se navíc stupňují s počtem šípů, a celé se to projevuje na přesnosti. U zakládání šípů z toulce nic takového nenastane - můžete střílet prakticky libovolnou technikou, a půjde vám to vždycky stejně dobře, bez ohledu na to kolik šípů v toulci je.
Další plus je kapacita - zatímco jinými technikami je problém držet víc než pět šípů, v toulci jich můžou být desítky, a váš komfort a přesnost při střelbě to nijak neovlivní. Spolu s předchozím bodem to znamená, že přímo z toulce můžete střílet i hodně dlouhé nepřerušené série.
Dobré je, že zakládat šípy z toulce lze poměrně rychle - tvrdím to navzdory Larsovi Andersenovi i navzdory tomu,co jsem tu původně měl napsané. Sice nejde o nejrychlejší časy jakých lze dosáhnout, ale bez problému se udržíte na dobrém rychlostřeleckém průměru cca 2s na výstřel. Platí to ale jen s vhodným toulcem a za vhodných podmínek.
Nevýhody zakládání šípů z toulce
Hlavní nevýhodou je nestabilita toulce při natřásavém pohybu. Jakkoli zavěšené toulce při rychlém běhu (a asi i jízdě na koni) poskakují, přetáčejí se, a celkově posouvají šípy na nevypočitatelná místa. Toulce pevněji fixované k tělu nikam neuskakují, ale i tak se v nich natřásají a přesouvají šípy. Pokud pomocí vhodného členění toulce i tyhle nedostatky eliminujete, zase už nelze šípy hladce vytahovat, a musíte používat pomalejší způsoby (obvykle pumpování).
Takže střílet přímo z toulce v rychlých akčních situacích a rychlém pohybu dost dobře nejde. Toulec v takových podmínkách ztrácí hodně na pohotovosti, už jen vytažení šípu je komplikované. Tohle je nejsilnější argument proti nabíjení přímo z toulce.
Pokud už musíte střílet z toulce v málo plynulém pohybu, je nejspolehlivější chytat šípy za dříky, a nasazovat je pumpováním. To je sice ta nejpomalejší technika, kterou tady prezentuju, jenže je nejspolehlivější ze všech, a při pohybu nakonec vychází rychleji než spousta ostatních.
Toulec jako mezistupeň
Toulec obvykle používá každý lučištník, bez ohledu na to odkud je zvyklý šípy odebírat. Při každé střelbě tedy máte kompletní zásobu šípů v toulci. Pokud jste zvyklí "nabíjet" šípy z ruky (přední nebo zadní), stejně v ní udržíte pouze několik šípů. Až vám dojdou, potřebujete si z toulce připravit další skupinu. Z toulce tedy nestřílíte přímo, ale co chvíli z něj potřebujete vytáhnout další skupinu šípů. Tohle je nejrozumnější kompromis mezi střelbou z toulce a z ruky, který částečně eliminuje nevýhody obou technik.
Pokud používáte toulec tímto způsobem, přijde k užitku členěná konstrukce toulce, která umožňuje mít jednotlivé skupiny předpřipravené a jasně po hmatu oddělitelné od sebe.