Napnutí tětivy
Napnutí tětivy začíná v pozici, ve které jste skončili se zakládáním šípu. Končí v pozici, kdy je přední ruka zcela natažená a pevná, a zadní ruka tětivu pouští.
Míra napnutí
Jakýmsi ideálem je tětiva napnutá na plný nátah, tedy se zadní rukou umístěnou do kotvícího bodu - z takového napnutí potom výstřel získá největší sílu. Dlužno říci, že "plný nátah" ve skutečnosti není zase tak normovaný, jak by se mohlo zdát, protože záleží na tom jak dlouhé ruce máte a kde je váš kotvící bod. Moderní lukostřelec může za plný nátah považovat zadní ruku ukotvenou u oka, zatímco pro některé historické lukostřelce končil plný nátah až někde za uchem. Rozdíl může být přes 10cm, a na síle výstřelu se to nepochybně projeví. Takovýto lukostřelec by potom naše kotvení u oka mohl považovat za jen částečný nátah, což by mnohé současné lukostřelce asi dost překvapilo. Asi by bylo přesnější považovat za plný nátah to, pro co je konstruován luk (jehož konstrukce je pro nějaký konkrétní ideální nátah dělaná). Jenže to zase nebere v úvahu možnosti střelce. Závěr tedy je, že i v síle plného nátahu existuje jistá ne úplně malá variabilita.
Vystřelit lze také s částečným nátahem, kdy se tětiva pustí dřív, než zadní ruka dosáhne kotvícího bodu. Jelikož je tětiva puštěna obvykle někde ve vzduchu, nelze místo vypuštění považovat za kotvící bod, a jde skutečně o uvolnění tětivy "někde na cestě". Sportovní lukostřelba částečný nátah neuznává. Důvody jsou v mnohém rozumné, ale to neznamená, že by částečný nátah žádné praktické využití neměl.
Částečný nátah
- Je slabší. Částečným nátahem lze rozumně vystřelit jen na krátkou vzdálenost, a nelze počítat s tím, že by šíp prošel třeba plátovou zbrojí.
- Neumožňuje jiné míření než instinktivní. Nepřítomnost kotevního bodu vnáší do výstřelu jisté nepředvídatelné odchylky, a ani dost dobře neumožňuje dívat se podél šípu.
- Je rychlejší, a to hned z několika důvodů. Zadní ruka nemusí překonat takovou dálku. Navíc nemusí udržet tak velkou sílu, takže může tětivu držet i nouzovějším způsobem. No a po výstřelu není zadní ruka tak daleko od lučiště, tudíž lze rychleji nasadit a vystřelit další šíp.
- Celkový pocit je jiný. Plný nátah je skutečně o "natáhnout - pustit", zatímco částečný je spíš takové jednopohybové brnknutí.
Celkově - částečný nátah umožňuje ze silného luku vystřelit jako by šlo o slabší, a navíc rychleji. Prakticky by měl smysl při nouzovém výstřelu na krátkou vzdálenost, kdy vám jde o krk, ale zase je nepřítel tak blízko, že není problém mu vystřelit třeba do obličeje. Moderně (kdy se k bojovému využití luku člověk tak často nedostane) dokážete částečným nátahem zvednout rychlost celého výstřelu. Hodí se to když bojujete o desetiny sekundy.
Video ukazuje nejdřív plný a pak částečný nátah.
Způsoby napnutí
V zásadě jsou dva způsoby jak tětivu napnout.
1) Zadní rukou. Nejprve přední ruku s lučištěm natáhnete dopředu a zpevníte. Potom přitáhnete zadní ruku s tětivou ke kotvícímu bodu. Při napínání se tedy hýbe pouze zadní ruka. Přední se případně může ohýbat v rameni (buď evropsky zdola nahoru, nebo japonsky shora dolů), což usnadňuje natažení. Přední ruka jinak ale tětivu aktivně nenapíná, pouze se zapírá proti tahu luku.
Tento způsob umožňuje do napínání ve značné míře zapojit svaly zad, které jsou silnější, a tudíž se s nimi tětiva lépe napíná. Čím těžší je luk, tím je zabírání zády důležitější.
2) Oběma rukama (angl. double draw). Luk je na začátku v pozici "uprostřed", s oběma rukama pokrčenýma. Při napínání zadní ruka změřuje ke kotevnímu bodu, a současně přední ruka směřuje dopředu do napnuté a zpevněné pozice. Luk se tedy odprostředka jakoby "roztahuje" oběma směry.
Tento způsob je o něco rychlejší. Záleží víceméně na vás jak velkou složku napínání necháte na přední ruce a jak velkou na zadní. Čím více tahu dělá přední ruka, tím méně se do toho dají zapojit záda. Napnutí je tedy sice rychlejší, ale slabší. Na vašem tréningu a přirozené síle potom záleží co to "slabší" znamená, a jak silný luk jste schopní touto technikou utáhnout.
V reálu při rychlé střelbě se obě techniky splývají; svým způsobem by se dalo říct že existuje jen jedna technika (double draw), a provedení se liší tím jak velkou složku napnutí přiřknete které ruce. Přesto mi přišlo užitečné z toho vydělit jeden "krajní" případ se zcela nehýbající se přední rukou, protože to je to, co se při lukostřelbě obvykle učí, a co je nezbytné pro natažení silných luků.
Mně osobně aspoň částečný tah přední rukou pomáhá při instinktivním míření. Člověk má pak pocit, že ten šíp do terče tou přední rukou jakoby pošle. Že nejsem jediný mi dokládají informace o východních lukostřeleckých technikách, kdy lučištník obvykle po výstřelu končí s lukem nakloněným dopředu. Do této pozice se přirozeně dostanete při aspoň malém tahu přední rukou v okamžiku vypouštění šípu.
Více k různým stylům napínání tětivy píšu v Styly nátahu tětivy