Styly nátahu tětivy
Existuje víc způsobů jak napnout tětivu; zde popíšu jednotlivé styly o kterých vím. V praxi se obvykle nic nedělá čistě a styly se slévají. Takže např. sportovní střelec sice vystřelí přímým stylem s nátahem pouze zadní rukou, ale přední ruku má na začátku mírně v rameni nakloněnou nahoru (třeba jen o kousek), a při závěrečné fázi nátahu ji skloní jako kdyby dokončoval nátah horním obloukem. Prohřešek proti "čistotě stylu" vcelku nic neznamená, důležité je aby to pro vás bylo pohodlné a výstřel byl spolehlivý.
Protože tohle je lepší ukázat než o tom psát, popisuju tady jednotlivé styly na videu. To tedy slouží jako ilustrace k následujícímu textu.
Přímý nátah
Přímý nátah se odehrává před tělem a po přímkách. Jakási výchozí poloha je s přední rukou ohnutou v lokti a s nenapnutým lukem cca v půlce vzdálenosti před sebou. Při nátahu tlačí přední ruka luk přímo dopředu (narovnává se v lokti, ale současně jde dopředu, trochu jako úder pěstí), a současně zadní ruka táhne tětivu přímo ke kotvícímu bodu. Tohle je to, čemu se anglicky říká "double draw".
Pro účely rychlé střelby je výhodný ze dvou důvodů:
- Celá délka napnutí se rozdělí mezi dvě ruce pracující současně, takže nátah je rychlejší
- Nasazování šípu obvykle probíhá blíž u těla s pokrčenou přední rukou, což je poloha ze které můžete rovnou startovat do double draw. Pro jiné nátahy byste museli najdřív přední ruku narovnat, a pak teprve začít napínat.
Záleží na vás jak daleko od těla luk na začátku je. Pokud je blízko, dělá většinu nátahu přední ruka, pokud daleko, tak zadní. Extrémní případ přímého nátahu je to, co se obvykle ve sportovní střelbě učí jako jediná správná technika - přední ruka je od začátku zcela natažená a zpevněná, a tětivu natahuje pouze zadní ruka. Je v tom asi větší síla (i když ne o tolik), ale zase je to pomalejší. Pro rychlou lukostřelbu se hodí v situaci, kdy šíp nasazujete daleko od těla, takže přední ruka při tom už napnutá je.
Druhá extrémní podoba je začínat s lukem úplně u těla, a zadní rukou u kotvícího bodu. Tětivu pak natahuje pouze přední ruka. Pro rychlostřelbu se to obvykle moc nehodí, jelikož těsně u těla šíp většinou nenasazujete. V každém případě to ale může být užitečné když v zadní ruce držíte ještě něco (třeba chladnou zbraň), a nechcete s tím moc laborovat.
Poznámka: lučištníci s rukama v pozici připomínající začátek double draw jsou znázorněni na tapiserii z Bayeaux (obrázek dole na stránce). Těžko ale říct, jestli je to věrné zachycení této techniky, a nebo jen umělecká licence.
Nátah dolním obloukem
Na začátku je přední ruka natažená, s lukem mířícím šikmo dolů proti zemi. Při nátahu se v rameni vyklání nahoru do koncové pozice (neohýbá se v lokti), a současně zadní ruka táhne ke kotvícímu bodu. Připadá mi toto o něco silnější než přímý nátah pouze zadní rukou, protože ta přední při tom taky trochu pomůže. Pro rychlou lukostřelbu ho prakticky nepoužívám, protože málokdy nasazuju šíp tak, aby výchozí pozice k nátahu byla s lukem dole.
Jinak nátah dolním obloukem je pravděpodobně tradiční u nás v Evropě, nicméně ho zmiňují i v Arab Archery.
Nátah horním obloukem
Je to prakticky totéž jako nátah dolním obloukem, akorát na začátku luk míří šikmo nahoru, a při nátahu se sklápí. Síla je v tom stejná, a čistě subjektivně mi tohle napínání připadá jistější. Pro rychlou lukostřelbu mi to přijde vhodnější, protože nasazování šípu se v některých případech může docela dobře dít nahoře s nataženou (skoro) přední rukou.
Je tam trochu bezpečnostní riziko, protože když tětiva ze zadní ruky během napínání sklouzne, tak šíp vystřelí nahoru velým obloukem, a je schopný doletět docela daleko.
Nátah horním obloukem určitě znají v Arab Archery, a vůbec bych se nedivil, kdyby se to používalo i u nás.
Japonský nátah horním obloukem
Japonci používají jinou variantu horního oblouku. Luk se na začátku drží nad hlavou, ale tak, aby směřoval svisle dolů (a šíp nad hlavou tedy míří vodorovně). Z této počáteční pozice ruce provedou prakticky totéž jako při klasickém horním oblouku; šíp je ale po celou dobu vodorovně, pouze klesá do finální pozice.
Určitě to má nějaké výhody, jinak by to japonci nepoužívali. Já je tam ale nevidím, a tak mi to celé přijde zbytečně krkolomné.
