Držení tětivy - slovanské držení
Slovanské držení je můj nejoblíbenější způsob, a v současné době vlastně jediný co používám. Prostředníček a prsteníček jsou na tětivě pod šípem stejně jako u hrabiček zvnějšku - právě tyto dva prsty tětivu napínají. Ukazováček je natažený a přitisknutý k šípu. Celé uspořádání ruky vypadá jako když děti ukazují že po někom střílí pistolí. Šíp se obvykle přikládá k lučišti zvnějšku, takže natažený ukazováček ho k lučišti lehce přitlačuje. Pokud se nasadí zevnitř, ukazováček by ho od lučiště odtahoval. Pokud chcete střílet takto, pak ukazováček přiložíte zlehka k šípu shora, nikoli ze strany.
Varianty držení:
- na tětivu se přidá i malíček, takže tam zabírají tři prsty místo dvou
- palec pomůže z druhé strany přidržovat šíp (mezi palcem a začátkem ukazováčku).
Výhody a nevýhody
Mezi obrovské výhody patří skutečnost, že takto držíte šíp velice pevně, díky ukazováčku který se opárá o šíp; je to nejpevnější držení co znám. Při jakémkoli pohybu - běhu, skákání, jízdě na koni - šíp drží přesně tam kde by měl být, neodstává od lučiště. Druhou výhodou je možnost střílet takto i z krátkých reflexních luků. Při střelbě hrabičkovým držením z krátkého luku se vám horní prst (ukazováček) v maximálním nátahu sevře mezi tětivu a šíp, což je nepříjemné. Slovanské držení toto řeší, protože ukazováček na tětivě nad šípem vůbec nemá.
Toto držení má i další, možná subjektivní, výhody. Pro mě to naprosto dokonale samovolně vyplyne z nasazování šípu tlakem zvnějšku - vyjde to zcela přirozeně a bez jakéhokoli přehmátnutí. Zároveň to, že ukazováček "ukazuje" podél šípu, mi pomáhá při instinktivním míření.
Nevýhodou je menší síla držení. Mám prakticky ozkoušeno střílení tímto způsobem na 60lbs luku; předpokládám ale, že okolo 90lbs už bude problém to udržet, protože prostředníček s prsteníčkem prostě tak silné nejsou. Měl jsem s tímto držením problémy už u nižších nátahových sil, ale tam se ukázalo, že tréningem to lze doladit, a teď už mi ani těch 60lbs problémy nedělá.
Historie a původ slovanského držení
Původ tohoto držení je velmi zajímavá věc. Blíže to popisuji ve videu, ale tady to aspoň stručně shrnu. Takže ...
Slovanské držení máme popsáno pouze z blízkovýchodních spisů v Arab archery a Saracen archery. Nikoli z Evropy, ačkoli tam slované sídlili. Slovanské držení tětivy je finta, kterou vynalezli a znali pouze slované, kteří se v ranném středověku dostali do arabského prostředí. Dostali se tam především jako otroci, kterých do arábie ze slovanských zemí proudilo dost a dost.
Slované s velkou pravděpodobností byli zvyklí střílet hrabičkovým držením, které se používalo všude v Evropě. To jim ale nefungovalo na arabské krátké reflexní luky, protože ty se při plném nátahu příliš svíraly okolo ukazováčku. Lze očekávat, že slované tento problém vyřešili prostě tím, že ukazováček z tětivy sundali a opřeli si ho zboku o šíp. To jim navíc dalo řadu dalších výhod, jako velkou stabilitu v pohybu a výbornou spolupráci s nasazením šípu tlakem (což je jediný popsaný dobový způsob v blízkovýchodní lukostřelbě). Výsledný způsob držení zjevně fungoval velice dobře, protože se používal hodně, a i arabští lukostřelečtí mistři, kteří sepsali historické manuály, se o něm zmiňují relativně pochvalně (resp. nekritizují ho; u hrabičkového držení si už takové servítky neberou).
