Historičnost rychlé lukostřelby
Jak už píšu jinde, na začátku mého zájmu o rychlou lukostřelbu stál Lars Andersen se svými parádními lukostřeleckými kousky. Nicméně mě taky zajímalo jak je to s historickou věrností toho, co předvádí. Dělali lučištníci něco takového v době, kdy byly luky skutečně používanou zbraní?
Spekulace
No, nevím jestli dělali přesně totéž co Lars, nicméně hádám, že nějakou techniku rychlé střelby museli mít zmáknutou všichni. Když se zeptáte libovolného historika nebo living-historika v čem byly luky lepší než kuše nebo první palné zbraně, každý odpoví, že v rychlosti střelby. Lučištníci by té rychlosti nedosahovali kdyby nějakou techniku rychlé střelby neovládali. U některých víme, že v rychlosti střelby i soutěžili, stejně jako v přesnosti (např. E.T. Seton toto zdokumentoval u severoamerických indiánů).
Neznamená to že by všichni lukostřelci dosahovali stejných rychlostí. Jistého zrychlení lze dosáhnout pouze dobrým nacvičením konkrétního úsporného způsobu vytahování a zakládání šípu, načež se může střílet s pečlivým mířením a držením luku bez jakýchkoli kompromisů. Předpokládám, že něco takového dělali proslulí angličtí lučištníci. V závislosti na bitevní taktice byla ale pro někoho důležitější rychlost; za takových okolností mohl zkrouhnout čas věnovaný míření pomocí instinktivní střelby, rychlejšího způsobu podávání nebo držení šípů a rychlejšího zakládání a držení tětivy, i za cenu menší přesnosti. Nebylo neobvyklé, že velmi rychlá střelba byla považována za doplněk ke standardní lukostřelbě, na který se přecházelo, když se lučištník dostal blízko k nepřátelům - toto je zmíněno v knize Saracen archery, a svým způsobem je to známo i o Mongolech. U nich byla střelba na dálku odlišnou disciplínou od jezdecké střelby na blízko, která se prováděla jinou technikou a jiným lukem.
Zdroje
Spekuluju tady proto, že faktických zdrojů je málo. V historii existovaly národy, jejichž armády byly na lukostřelbě založeny (např. Čingischánovi Mongolové). Pro jiné byli lučištníci sice jen součástí armády, ale zato velmi významnou (těch mě napadá spousta, např. Egypťané, Peršané, Hunové, středověcí Angličané). Bohužel téměr žádný z těchto národů necítil potřebu sepisovat informace pro budoucí generace; a nebo cítil, ale ty spisy se bohužel nedochovaly. Výsledkem je, že spolehlivé dobové svědectví máme jen z arabského prostředí. Existují i nějaké texty ze středověké Anglie a Francie, ale nejsou nic moc; ti Arabové prostě uměli psát manuály líp.
Dobrá stránka s historickými zdroji přeloženými do angličtiny je The archery library. Zajímaly mě tam ty spisy, které vznikly v dobách, kdy se luk skutečně používal jako bitevní zbraň. To jsou tyto:
- Arab archery (r. 1500) - arabský spis o lukostřelbě, docela dobře popisný i s nákresy
- The Art of Archery (cca r. 1515) - francouzský středověký spis (orig. název je L'Art de Archerie). Je tam o technice jen trochu, nicméně přinejmenším popisuje středověké lukostřelecké zvyklosti (vytahování šípu z toulce na dva pohyby, napínání s jedním prstem nad šípem a dvěma pod, natahování tětivy k hrudi atd.).
- Toxophilus (r. 1545, Roger Ascham) - Anglický spis, dle mého soudu děsně ukecaný a s minimem informací.
- The art of Archerie (r. 1634, Gervase Markham) - opět anglický spis, tentokrát bohatší na informace, nicméně některé části jsou vysloveně opsané z Toxophila. Zakládání šípu na tětivu tak, jak je popsáno, mi připomíná techniku Lajose Kassaie, ale se šípy v toulci.
- Saracen archery (14. století) - další spis z arabského prostředí, přeložený do angličtiny a komentovaný. Toto není na archerylibrary.com . Obsahuje spoustu zajímavých informací.
Díky těmto textům lze s jistotou doložit, že přinejmenším Arabové a Turci rychlostřelbu znali a provozovali. A známe i jejich techniky. V Arab Archery jsou jmenovány čtyři. Dvě jsou sobě hodně podobné, jde pravděpodobně o to, co dělá Mihai Cozmei. Třetí se shoduje s technikou Murata Ozveriho. Čtvrtá je popsána jen hrubě, ale bude podobná technice Lajose Kassaie.
V Saracen archery je pouze zmíněno, že lučištník by měl dokázat vystřelit třetí šíp dřív, než dopadne ten první, ale není už popsáno jak. Navíc se tahle informace obvykle špatně interpretuje. Lars Andersen těchto rychlostí dosahuje, ale nikdo neví jestli právě jeho technika je ta autentická (já sám soudím, že není). Dále je tam napsáno, že by se rychlost měla zkoušet právě se třemi šípy; takže ne třeba s jedenácti jako předvádí Lars. Zřejmě autentičtější podobu této techniky vyvinul Brian C.
Tento web popisuje víc technik, než kolik jich je spolehlivě historicky doložených. Mým primárním zdrojem nebyly historické texty, ale výkony některých současných rychlostřelců. Přesto se odvážím soudit, že pokud techniku používá lučištník dnes, pravděpodobně na ni přišel už někdo v historii.