Šíp pro rychlou lukostřelbu
Výběr správného šípu je docela komplikovaná záležitost, kterou v případě zájmu můžete probrat se zkušenějšími lukostřelci. Čím vhodněji šíp pro svůj luk vyberete, tím lépe se budete trefovat; je kolem toho složitá věda, mluví se o takových věcech jako je spin, těžiště nebo tvar opeření a tak dále. Celé je to o tom, aby šíp díky svým mechanickým vlastnostem za letu neuhýbal, dobře srovnával počáteční vibrace a tak dále. Určitě to MÁ smysl, ale zase je dobré zachovat si jistý odstup. Šíp nemusí být dokonalý; stačí že je přiměřeně dokonalý, a zbytek vyrovnáte mířením i stylem střelby. Navíc pokud vám jde o rychlostřelbu, tak počítáte se střílením na kratší vzdálenost, a jistý rozptyl vás u toho nemusí zase tak trápit. Něco k tomu jak vybírat šípy píšu v textu Výběr luku a šípu.
Důležité vlastnosti pro rychlostřelbu
Co vás naopak trápit bude je tvar konce šípu nebo končíku. Nejkritičtější okamžik při rychlém výstřelu je ten, kdy zasazujete šíp na tětivu. Drážku šípu je na tětivu třeba zasadit jistě, pouze po hmatu, a rychle. Pokud něco zvrtáte a drážka v šípu na tětivu nezapadne, obvykle na tom ztratíte několik sekund, vypadnete z rytmu, donutí vás to pustit z očí cíl a podívat se na ruce a tak dále. Aby se toto nestávalo, pomůže vám (krom nacvičené techniky) i vhodný tvar konce šípu.
Druhá důležitá vlastnost je tloušťka šípu. Při mnoha rychlostřeleckých technikách držíte svazek šípů v jedné nebo druhé ruce či mezi prsty. Čím tenčí šípy jsou, tím víc jich udržíte aniž by začaly překážet. Tloušťka není klíčová vlastnost, která by rozhodovala o úspěchu nebo neúspěchu, ale začne hrát roli jakmile budete chtít střílet dlouhé série.
Ještě méně důležitá vlastnost z těch důležitých je hmotnost šípu. Obecně se s lehčími šípy lépe manipuluje, a některé techniky mohou s lehčím šípem jít líp.
Ještě jedna významná - vzdálenost konce šípu od konce opeření (tj. jak dlouhý je konec šípu za opeřením). Vzdálenost musí být dost velká, aby bylo možné šíp pohodlně uchopit. Pro mě ideální jsou tak 4cm; 5cm by bylo lepší, 3cm se ještě dá zvládnout. Střelba s kratšími konci je to méně pohodlná a je potřeba si na to zvyknout. Pokud je konec příliš krátký, pravděpodobně si při rychlé střelbě budete likvidovat opeření. Záleží ale na technice kterou používáte, některá má na délku konce šípu větší nároky než jiná.
Úpravy šípu
Pozor! V současné době jsou šípy dělávané tak, aby se daly na tětivu zaklapnout a držely tam samy, bez přidržování prsty. Po následujících úpravách už to pravděpodobně nebude fungovat! Pokud na toto při střelbě spoléháte, počítejte s tím, že upravené šípy už takto nebude možné použít.
Dřevěný šíp bez končíku bývá obvykle na konci úplně stejně válcový jako po celé délce. Zkuste si takto kulatý šíp se zavřenýma očima rolovat mezi prsty - zjistíte, že naprosto netušíte jak je drážka na šípu natočená. Abyste toto měli pod kontrolou, je potřeba seříznout konec šípu tak, aby byl plochý (dvě vzniklé plošky budou rovnoběžné s rovinou drážky na šípu). U takto upraveného šípu už po hmatu poznáte, zda je drážka natočena svisle nebo vodorovně, a můžete pozici případně rolováním upravit.
V arabském rukopisu doporučovali navíc další věc - naříznout do šípu dvě drážky do kříže. Je pravda, že pak máte větší šanci se jednou z drážek na tětivu trefit, nicméně to není rozhodující. Osobně si dost dobře nedovedu představit jak mít konec šípu zplacatěný a současně v něm mít dvě drážky.
Dále je dobré upravit drážku (např. trojbokým pilníkem) tak, aby se u horní části rozšiřovala. O to snadněji potom tětiva sklouzne na správné místo.
Konce dřevěného šípu - vlevo před úpravou, vpravo po úpravě. Tento šíp není na konci zploštělý, protože jde o dvouletkový tenký LARPový šíp, u kterého lze snadno nahmátnout letky a podle nich určit natočení šípu. Nechtěl jsem už tak dost tenký šíp zplošťováním dále ztenčovat.
Pokud máte na konci šípu plastový končík, nenastává problém s kulatostí - Končíky nemívají kruhový průřez, takže při rolování jeho natočení poznáte. Může být problém se šířkou vstupu. Končíky, co jsem měl na svých šípech já, se směrem ke konci spíš zavíraly. Upravil jsem to nahřátím konce končíku nad svíčkou a roztažením.
Končíky dále bývají upravené tak, aby se na tětivu musely "zaklapnout". Při nasazování je tedy nutné na ně víc zabrat, a to je kámen úrazu. Při rychlé střelbě často šíp držíte poměrně volně, a je nezbytně nutné, aby se na tětivu dal nasadit hladce, bez nutnosti vyvíjet velkou sílu. Proto je takový problémový končík potřeba zevnitř oříznout nožem, nebo opilovat např. pilníčkem na nehty.
Plastový končík vlevo před úpravou, vpravo po úpravě.
Historičnost upravených končíků
Občas se setkávám s názorem, že upravené končíky na šípech jsou nehistorické, a je to vlastně takový podfuk. To se ti to střílí rychle, když si upravuješ končíky ... Rád bych tu výslovně prohlásil, že na upravených končících není nic špatného. Proč by bylo? Jde přece o to, aby šíp dobře fungoval, a to je jediné měřítko. Rád bych upozornil na následující:
1) Plastové končíky pochopitelně historické nejsou, ale myšlenka končíku jako takového je stará. Přinejmenším Saracen archery zmiňuje hned několik typů končíků, které jsou zjevně samostatným kusem připevňovaným k dříku šípu, jelikož dle obrázku jsou zřetelně širší než dřík. Nejde tedy o pouhou drážku v šípu. Speciálně přilepované končíky se taky najdopu na korejských bambusových šípech.
2) I když máte dřevěné šípy s drážkou, tak ta drážka může být upravena tak, aby se šíp nasazoval stejně dobře jako s plastovým končíkem. Upravený plastový končík NENÍ rozšklebený tak, že by byl širší než samotný šíp. Není to potřeba, a vadilo by to při výstřelu. Jde pouze o úpravu tvaru "vstupu" do drážky. A úplně stejnou úpravu lze udělat trojbokým pilníkem na dřevěném konci šípu.
3) Žádného historického lučištníka by nikdy ani nenapadlo uvažovat tímto stylem ("sice by se mi hodil jiný tvar končíku, ale to by byl podvod"). V reálné bitvě žádné podvody nejsou, a cokoli, co mi usnadní vítězství, je dobré. Lučištník, kterému by "rozšklebená" drážka šípu vyhovovala, by si ji samozřejmě upravil bez jakýchkoli výčitek.