Sbírání cizích šípů
Sám jsem se dřeváren či LARPů neúčastnil už hodně dlouho. Všiml jsem si ale na diskuzích, že se často řeší sbírání a střelba cizími šípy - má to být povoleno, nebo ne? Mně na tom prakticky nezáleží, ale zasmál jsem se, když jsem zjistil, že bojovníci na středověkém blízkém východě řešili přesně totéž.
Každý šíp co mine, se automaticky stává municí pro kteréhokoli protivníka, který si ho zvedne. To samozřejmě nechci, protože rozhodně nemám zájem na tom, abych nepřítele zásoboval střelivem. Pokud se střetly dvě armády silně spoléhající na lukostřelbu, stával se z toho dost závažný problém. Jak ho vyřešit? Saracen archery nabízí několik technických možností (saracéni neměli možnost upravit pravidla hry, takže si museli poradit jinak)
1) Špičaté končíky. Armáda se vyzbrojila šípy, které měly místo končíku špičku - nebyla tam tedy žádná drážka, a dokonce ani rovná plocha. Lučištníci byli dále vybaveni malým kovovým nebo kostěným válečkem, který měl na jedné straně drážku (aby se dal zasadit na tětivu) a na druhé straně důlek. Váleček se na začátku zasadil drážkou na tětivu a přivázal. Střílelo se tak, že se špičatý končík šípu vložil do důlku válečku, místo aby se přímo zakládal na tětivu. Pokud protivník takový šíp zvedl a válečkem vybavený nebyl, měl smůlu.
2) Končíky s břitvou. Šíp měl speciálně upravený končík, obsahující uvnitř dvě šikmo postavené malé čepele, tvořící tvar písmene V. Pokud chtěl lučištník vystřelit takový šíp, měl připravený chránič na tětivu z rozpůleného brku z orlího pera. Na tětivu vložil dvě půlky brka na sebe, na to šíp s čepelemi a vystřelil. Brko na jeden výstřel tětivu ochránilo, ale když si protivník šíp vzal a čepelí si nevšiml, přišel o tětivu hned prvním výstřelem. Saracen archery tuto fintu doporučuje proti jednotlivému, na nás příliš dobrému protivníkovi (tedy ne na masové použití v bitvě - pochopitelně, výroba takového šípu je dost složitá).
3) Krátké šípy a madžra. Madžra je jakési dřevěné vodítko, které umožňuje vystřelit i krátký šíp. Saracen archery popisuje několik typů. Ten nejsložitější vypadá jako dřevěná trubice prořízlá nahoře i dole, přičemž nahoře víc, aby se tamtudy dal vložit šíp. Lučištník napíná luk tak, že madžra je na místě, kde normálně bývá šíp. Při výstřelu madžra zůstává v ruce, ale šíp z jejího vnitřku vyletí správným směrem. Dávám sem ještě filmový obrázek madžry jednoduššího typu, z toho bude asi jasnější jak to funguje. Pokud protivník není madžrou vybaven, krátké šípy nedokáže střílet zpátky.
Není úplně jasné jestli toto byl hlavní smysl používání madžry. Ta se později totiž používala při dálkové střelbě (flight archery). Umožnila použít krátké šípy, které jsou lehčí a tudíž doletí dál. Ale jedna z teorií o původním účelu této pomůcky skutečně uvažuje o nutnosti znemožnit protivníkovi, aby mohl moje šípy využít.
