Dlouhý luk, reflexní luk
Tradiční luky lze v zásadě rozdělit do dvou typů - přímé luky a reflexní luky. Moderní doba k nim přidala ještě luky kladkové, které jsou ovšem mimo oblast mého zájmu, tudíž se k nim nevyjadřuju. V čem se jednotlivé druhy luků liší, a případně který je lepší?
Přímý luk, dlouhý luk, flatbow, selfbow
Striktně vzato, přímý luk (straight bow) je obecná kategorie, a dlouhý luk (longbow) a plochý luk (flatbow) jsou poddruhy patřící do této kategorie. Prakticky na tomto webu používám dlouhý luk jako ekvivalent pojmu přímý luk, a nejsem zdaleka jediný.
Selfbow zařazuje luk z hlediska materiálu - značí to luk
vyrobený tesáním a řezbou z jednoho kusu dřeva. Přímé luky byly takto
obvykle vyráběny, protože to je nejjednodušší.
Dlouhý luk (longbow) je přímý luk, jehož ramena mají kulatý či oválný průřez, případně průřez tvaru písmene D. Flatbow má ramena plochá,a zřetelněji oddělený střed od ramen. Jsou to jen
rozdíly v konstrukci, na vlastnosti luku to nemá zásadní vliv.
Přímý luk je to, co by každého napadlo udělat, kdyby měl nějaký luk vyrobit. Je to ta nejzákladnější podoba luku, to, na co se přišlo už někdy v pravěku. Luk je tvořen dlouhým kusem dřeva, v nenapnutém stavu (bez tětivy) zcela rovným. Když se na luk nasadí tětiva a natáhne se, prohýbá se do tvaru oblouku. Podle toho jak moc je zpevněný střed oproti ramenům to může být oblouk poněkud zdeformovaný, nicméně ten tvar jednoduchého oblouku tam je přítomen pořád.
Těmto lukům se neříká "dlouhé" pro nic za nic - ony dlouhé být musejí. Je to způsob, jak omezit ohýbání ramen při plném nátahu tětivy. U příliš krátkého luku by brzy nastával stacking, a dřevo by se muselo ohýbat tak moc, že by začalo praskat. Díky větší délce se luk i při plném nátahu neohýbá tolik. Anglické dlouhé luky byly dlouhé zhruba jako člověk, japonské měly přes dva metry.
Reflexní luk, recurve bow, kompozitní luk, krátký luk
Reflexní luk má ve výchozím nenapnutém stavu ramena ohnutá na opačnou stranu - někdy pouze jejich konce, jindy celá ramena, a někdy až tak, že se dotýkají. Po nasazení tětivy získá luk typický ladný dvakrát prohnutý tvar, jaký si člověk automaticky spojí s orientem a jízdními lučištníky. Luk je celkově o kus kratší a lehčí než dlouhé luky.
Pojem Reflexní luk (anglicky recurve bow) se týká tvaru ramen luku, onoho esovitého prohnutí. Pojem Kompozitní luk se týká materiálu, ze kterého je luk vyroben. I dlouhé luky mohou být kompozitní, i když to je záležitost spíš moderní doby a moderních materiálů. Reflexní luky ovšem MUSÍ být kompozitní, protože samotné dřevo na to nemá požadované vlastnosti. Krátký luk je spíš laický název, coby protiklad dlouhým lukům. Krátkým lukem se obvykle myslí právě reflexní kompozitní luk.
Jak vznikla myšlenka reflexního luku se asi nedozvíme, ale pravděpodobně šlo o jistou znouzectnost. Stepní národy neměly vhodné dřevo pro výrobu klasických dlouhých luků (které nepochybně znaly, protože šlo o skutečně prastarou technologii). Proto musely svoje luky zkonstruovat z toho, co měly, a začaly vytvářet kompozity. Typicky šlo o vrstvu šlach (na vnější straně luku), méně kvalitního dřeva (uprostřed) a rohoviny (na vnitřní straně), slepených klihem. Šlachy účinně zabraňují tomu, aby se z povrchu dřeva při velkém ohnutí odštěpovaly třísky, rohovina zevnitř slouží jako kvalitní pružná opora. Ukázalo se, ža takto zkonstruovaný kompozit lze ohýbat víc než i to nejlepší dřevo, a to beze ztráty pružnosti.
Když už byl luk konstruován (nikoli tesán jako u dlouhého luku), vybízelo to k dalším konstrukčním úpravám. Stepní národy luk používaly ke střelbě z koně, a na to je dlouhý luk nepraktický. Když ho zkrátili, tak zase narazili na stacking, bez ohledu na kvalitu kompozitu. Reflexnost byla chytrým řešením problému; takovým, které navíc plně využívalo vlastnosti kompozitu. Vzniknul luk, který byl krátký (a tedy obratný) a při stejné síle nátahu účinnější než dlouhý luk.
Ještě upozornění k anglickým názvům. Pojem "compound bow" jsem si zpočátku často pletl s "composite bow". Jde ale o něco jiného - "compound bow" je název pro moderní kladkové luky.
Vlastnosti dlouhých a reflexních luků
Co do mechanických vlastností jsou obecně reflexní luky účinnější než dlouhé - pro důvody viz Trocha lukostřelecké fyziky. Jenže ono to s těmi vlastnostmi v reálu není tak jednoduché, hodně záleží na konstrukci konkrétního luku. Typickým příkladem je reflexní luk s těžkými rameny a slabou nátahovou silou. Výrobce se tady může poměrně chválihodně snažit napodobit historickou podobu luku, ale současně nechválihodně snížit jeho nátahovou sílu, aby byl takový luk přístupnější zákazníkům. Výsledná kombinace je taková, že většinu síly plynoucí ze slabého reflexního luku sežerou těžká ramena, která je při výstřelu nutno uvést do pohybu spolu se šípem. Dlouhý luk se stejnou nátahovou silou, ale lepší konstrukcí, může v tomto případě podávat lepší výkony.
Aby bylo jasno - není špatně mít luk s malou nátahovou silou. Ale nelze zkopírovat konstrukci silného luku, zúžit mu ramena aby vyžadovala menší sílu, a počítat s tím, že to bude fungovat pořád dobře.
Když ale pomineme konstrukční chyby, jsou reflexní luky při stejné nátahové síle účinnější. Současně jsou dražší, jelikož výroba je náročnější. Dále jsou reflexní luky kratší a lehčí - tudíž jsou obratné,což je pro účely rychlé lukostřelby jejich velké plus.
Dlouhé luky jsou samozřejmě méně účinné, ale tak fatální rozdíl to zase není. Výhodou je nižší cena, nevýhodou zase rozměry. Dlouhé luky jsou také obvykle považovány za vznešenější a elegantnější; to je samozřejmě velmi subjektivní záležitost, ale není ostuda vybrat si dlouhý luk proto, že se mi prostě víc líbí. Co do pocitu při používaní, dlouhé luky jsou takové klidnější. Podle mého soudu se proto dlouhé luky hodí pro začátečníky lépe než reflexní. Jinak ale nechci naznačovat že dlouhé luky jsou jen pro lemry. Středověcí angličané jsou dokladem toho, že i dlouhé luky je nutné brát vážně.