Výcvik lukostřelce dle Saracen Archery
Kniha Saracen archery popisuje krom jiného jak by měl probíhat výcvik lukostřelce. Rozhodl jsem se to sem shrnout. Nemyslím si, že by blízkovýchodní národy měly patent na jediný správný přístup k lukostřelbě, a že by úspěšný lukostřelec nemohl vyjít z úplně jiného výukového systému. Přesto je to ale zajímavý pohled do prostředí, ve kterém vyrůstali bezpochyby skvělí lučištníci.
Výcvik Saracénů
Nejprve obecně - po celou dobu tréningu by měl adept sledovat lukostřelecké mistry kdykoli je to možné, ptát se jich a nechat si opravovat chyby. Co se od nich naučí by měl potom trénovat.Měl by přitom být zdvořilý a skromný. A teď jak jednotlivá stadia výcviku mají probíhat.
- Po několik dní adept cvičí uchopení tětivy - Pokud to chápu dobře, tak bez šípu a bez natažení tětivy vždy ji jen chytnout a pustit. Měl by to provozovat tak dlouho, dokud nebude tětivu držet správně (poznámka - na blízkém východě se používal výhradně palcový záběr)
- Po několik dalších dní adept cvičí natahování tětivy - na lehkém luku, bez šípu a bez výstřelu (pouze chytit tětivu, natáhnout, povolit, pustit). Cvičí se tak dlouho, dokud v natahování tětivy nezíská jistotu.
- Po několik dalších dní adept cvičí založení šípu a napnutí tětivy do plného nátahu - bez výstřelu.
- Po několik dalších dní adept cvičí napnutí a puštění tětivy, bez šípu. Tohle mě překvapilo, ale pokud text chápu dobře, tak skutečně natahovali a pouštěli tětivu jako při výstřelu, ale bez šípu. Zřejmě jim to lehké tréningové luky dovolily.
- Pak se adept vyzbrojí šípy bez opeření, a po nějakou (delší) dobu střílí zblízka do tréningového terče. Šípy bez opeření se používají nejspíš kvůli jednoduchosti výroby. V této fázi jde o to zvyknout si na pocit při výstřelu a odstranit nějaké chyby, ne o to se trefit. Adept by měl vždy po několika dnech začít používat silnější a silnější luk, až jich takto projde pět. Text bohužel neříká o kolik by se síla luků měla zvyšovat.
- Pak by adept měl ve střelbě na cvičný terč pokračovat, a brát si stále silnější luky, dokud nebudou jeho ruce pevné a silné. Měl by střílet ve dne v noci. Všimněte si, že tohle a předchozí bod musel být strašně nudný dril, jelikož se pořád do ničeho pořádného netrefoval.
- Pak by adept po několik dní měl střílet s nejsilnějším lukem jaký zvládne do navršené hromady hlíny, ale jinak zcela bez terče. Text to neříká, ale hádám že tady už má opeřené šípy a střílí z větší dálky. Jde tedy o to trefit poměrně velký uměle navršený kopec. A hlavně dívat se jak šíp letí a jak se chová.
- Pak by měl adept vyjít do pouště, a tam střílet do dálky, bez jakéhokoli terče, a sledovat jak šípy létají. Musí se snažit aby šíp letěl po správné křivce, a ve vzduchu se nechvěl a nekličkoval. Toto cvičí tak dlouho, dokud jeho střely nelétají hladce.
- Teprve teď začne adept střílet do terče, a snažit se o co nejpřesnější trefu. Toto provozuje takt dlouho, nekud nedosahuje dostatečné přesnosti.
- Když má adept pocit, že jeho střelba se vyrovná střelbě mistrů, a bude takto zhodnocen i těmi mistry, může se k nim připojit. Tohle zřejmě znamená, že se může účastnit jejich tréningu a možná i nějakých soutěží. Během této doby by měl být skromný, a shánět poučení kde to jen jde. Pokud někoho svými schopnostmi překoná, neměl by ho ponižovat a dávat mu to najevo, nýbrž dle dobrých mravů mlčet.
- A na závěr, jakkoli dobrý je, měl by od té doby pravidelně a tvrdě procvičovat své dovednosti.