Kotevní bod, kotvící bod
Když natáhnete tětivu do plného nátahu, zadní ruka se zastaví na jednom místě, odkud potom tětivu vypustí. Toto místo se nazývá kotevní (nebo kotvící) bod. Kotevní bod může být leckde - u brady, u tváře, na uchu, nebo taky u hrudi. Teoreticky nemusí kotevní bod být někde na těle a může jít o místo někde ve vzduchu. Prakticky to nelze doporučit.
Je důležité, aby lučištník kotvil vždy ve stejné pozici. Pokud zakotví jinde, šíp poletí jinak, a projeví se to nekontrolovatelnou odchylkou. Kotvící bod na tváři nebo na těle vám automaticky kontroluje jestli jste zakotvili dobře - po hmatu cítíte jestli se dotýkáte správného místa.
Instinktivně lze vystřelit z různých pozic, přesto i při instinktivní střelbě je potřeba spolehlivě kotvit. Kotvení můžete odfláknout až ve chvíli, kdy máte jistotu, že se trefíte stejně.
Nelze říct které kotevní body jsou lepší než jiné; záleží především na tom co vám sedí, a na tom, co nejlépe spolupracuje s vašimi šípy. Běžně používané body jsou:
1) Dolíček mezi palcem a ukazováčkem zaklesnutý za bradu
2) Zadní ruka se zboku dotýká ucha (při tom je tětiva natažena o kousek dál a tudíž to vede k silnějšímu výstřelu. Také máte šíp v úrovni očí, takže se může lépe mířit pohledem podél něj).
3) Zadní ruka se hřbetem dotýká tváře zepředu.
4) Zadní ruka se dotýká hrudi, šíp je natažen v ose přední ruky (tohle prý používali Mandžuové (Čína) a možná i Turci). A určitě to byla technika středověké Evropy.
Kotevní bodu hrudi a střelba do dálky
Kotvení u hrudi se mi od začátku zdálo trochu nepřirozené. Jsem zvyklý kotvit u lícní kosti, a nedovedl jsem si představit míření se zadní rukou u hrudi. Až teď, když to píšu, jsem si uvědomil, že kotvení u hrudi přeci jen občas nevědomě používám, a že to má dobré důvody.
Pokud střílíte na velkou dálku velkým obloukem, musíte lukem namířit hodně vysoko, cca pod úhlem 45 stupňů. Při kotvení u obličeje na to musí být přední ruka zvednutá dost vysoko. Jenže váš cíl je na vaší výškové úrovni (nestřílíte na ptáky). Tudíž přední ruka vám hodně zakrývá výhled, a navíc je prakticky nemožné sledovat cíl a současně dostat do zorného pole i hrot šípu.
Pokud kotvení přenesete k hrudi, obě ruce (včetně hrotu luku) máte při stejném úhlu níž. Díky tomu můžete současně sledovat cíl i šíp, a můžete vesele mířit libovolným způsobem. Jelikož ostřelování z dálky velkým obloukem byla oblíbená evropská lukostřelecká strategie (v kontrastu s převážně přímou střelbou jízdních lučištníků), už se vůbec nedivím, že kotvení u hrudi tolik používali.