Pozice - luk, šíp a ruka
Teď to dáme celé dohromady. Nejprve vyřešíme pozici (naklonění) luku, protože to je docela jednoduché. Pokud přikládáte zadní ruku k tětivě zvnějšku, je nejlepší držet luk při nasazování šípu svisle. Před výstřelem můžete luk naklonit našikmo, pokud se vám tak střílí líp. Pokud přikládáte zadní ruku k tětivě zevnitř, je nejlepší nasazovat šíp na luk držený vodorovně, protože tak k němu máme nejlepší přístup. Před výstřelem je téměř nutné natočit luk našikmo, až svisle.
Z hlediska zadní ruky a šípu máte tyto varianty
1) Šíp přiložený zevnitř, zadní ruka zevnitř. Pokud potřebujete střílet rychle, je užitečné přikládat šíp i ruku za stejné strany. Díky tomu nemusíte přehmatávat, ušetříte pohyby, a tím to celé zrychlíte. Při takové střelbě obvykle stojíte aspoň částečně bokem, a při napínání tětivy vytáčíte loket zadní ruky nahoru. Ke tváři si přikládáte hřbet zadní ruky.
2) Šíp přiložený zevnitř, zadní ruka zvenku. Toto je prakticky všude doporučovaný způsob, a pokud vím, tak jediný široce používaný ve sportovní střelbě. Spolu s "hrabičkovým" držením se to anglicky nazývá mediterranean style. Technika má nevýhodu v rychlosti, protože obvykle vyžaduje přehmátnutí předtím, než začnete tětivu napínat. Maďarský lučištník Lajos Kassai nicméně objevil způsob, jak lze šíp a ruku nasadit do této pozice rychle a bez přehmátnutí.
3) Šíp zvenku, ruka zvenku. Když jsme zvyklí mít zadní ruku zvenku, je logické přikládat i šíp zvenku, a tím urychlit výstřel. Tento přístup stojí za rychlostřeleckou technikou Larse Andersena. Je ale potřeba mít luk, který střílení šípem zvnějšku umožňuje, což obvykle nejsou luky s oknem. Resp. když máte luk s oknem, musíte šíp zasazovat z té strany, kde je okno. Jestli máte okno zevnitř, nelze obvykle nasadit šíp zvnějšku. Současně nelze při takovém výstřelu mířit pohledem podél šípu.
4) Šíp zvenku, ruka zevnitř. Tohle je čistě hypotetická možnost. Provedení je dost krkolomné (neznám způsob jak to udělat použitelně), a nevím o tom, že by se to někde používalo.
