Letky (opeření) šípu
Když porovnáte šípy z různých dob a kultur, zjistíte, že jsou velmi variabilní. Jaké jsou možnosti?
Délka letek
Obecně platí, že čím jsou letky delší (myšleno podélně, nikoli jak vysoko vystupují od dříku), tím dřív dokáží rozkmitaný šíp v letu stabilizovat. Takže delší letky jsou lepší na kratší vzdálenosti, zatímco na daleké střely stačí letky kratší. Stabilizační schopnosti také vylepší větší počet letek. Stabilita ale přichází ruku v ruce s odporem vzduchu - delší letky zvyšují stabilitu, ale šíp se potom víc brzdí. To ovšem vcelku souhlasí s doporučením "na střelbu do dálky brát krátké letky, na blízko dlouhé".
Pokud šípy kupujete, s dlouhými letkami se prakticky nesetkáte. Kupované šípy s odporem vzduchu velké problémy nemají (pokud teda nejde o flu-flu šípy, které jsou naopak dělané s cílem rychle šíp zbrzdit).
Flu-flu letky
Na šípu je místo letek chomáč či střapec něčeho, co bude zvyšovat odpor vzduchu. Toto samo o sobě stačí na vyrovnání šípu, není nutné mít skutečně ploché letky. Chomáč díky odporu vzduchu šíp stabilizuje, ovšem taky ho silně zbrzdí. To lze s úspěchem využít pro nácvik, protože s nimi máte jistotu, že i když se ustřelíte, šíp nedoletí moc daleko. Pro tréning rychlostřelby je to ideální.
Měl jsem tady původně napsáno, že se flu-flu nehodí pro praktické použití. Proto mě velmi překvapilo, když jsem viděl repliku šípů náčelníka Siuxů od Tomáše Mazgaje. Šípy mají kromě standardních letek i pár chomáčků podobných flu-flu šípům (fotka je dole na stránce). Smyslem je zřejmě rychlejší stabilizace šípu; šípy se používaly na velmi krátkou vzdálenost, kdy ztráta rychlosti kvůli odporu vzduchu není moc velká, ale vliv na stabilizaci je významný.
Materiál letek
Typický tradiční materiál je peří (konkrétně dlouhá brka z ptačích křídel). V zásadě nezáleží na tom z jakého ptáka je, jde pouze o to aby bylo dostatečně široké. Arabové doporučovali pera z velkých dravých ptáků (orel, sokol, jestřáb), Angličani využívali hodně husí brka, Indiáni krom jiného krocaní. Já mám ozkoušené kachní, a taky mám ozkoušeno že slepičí už je moc malé. Kupované šípy jsou opatřeny všechny krocaními letkami (asi se to někde produkuje ve velkém).
Moderní doba přišla s plastovými letkami. Sice to na vyrovnání šípu funguje, ale letky jsou poměrně tuhé a nemám je rád. Při výstřelu šíp prochází kolem lučiště (a případně i kolem prstu); péřové letky při tom prostě splihnou, a po opuštění luku se zase narovnají. Plastové tohle nedokážou, proto můžou se šípem při výstřelu trhnout, a nebo bolestivě šlehnout do prstu (zvlášť pokud místo základky máte vlastní ruku).
Na LARPových šípech mám letky z měkké kůže. Pro účely larpu to stačí, ale jinak to není nic moc - kůže se časem ohne a už moc nefunguje. Pokud by šlo o tuhou nečiněnou kůži, bude se to chovat podobně jako plastové letky.
Počet letek
(k obrázkům: černé kolečko je šíp, který směřuje směrem od vás. Šedivá čárkovaná čára je tětiva. Pokud jsem potřeboval znázornit ze které strany je lučiště, nakreslil jsem ho jako hnědý obdélník.)
Žádné. Ano, skutečně lze i mimo tréning seriózně používat šípy bez letek. Šípy bez letek se používají na Papui-Nové Guinei ; možná i jinde, ale o tom nevím. Háček je ovšem v tom, že takové šípy musí být poměrně dost těžké. Stalo se mi, že běžný (lehký) šíp bez opeření po pár metrech letu samovolně a nekontrolovaně zahnul do téměř pravého úhlu. Kdyby se to stalo v zahrádkářské kolonii se silnějším lukem, tak sestřelím souseda jen to hvízdne. Takže já říkám - pokud chcete zkoušet šípy bez letek, tak jen na krátkou vzdálenost a dejte si přitom opravdu pozor.
Dvě letky. Dvě letky při nasazení na tětivu směřují nahoru a dolů. Dokáží při letu vyrovnat šíp ve vodorovném směru, ale už ne ve svislém. Je pravda, že ty nejproblematičtější vibrace to vyrovná, ale úplně dostatečné to není. Dvě letky jsem viděl pouze na LARPových šípech, ale snad se i používaly někde v Korei (což rozhodně nevím spolehlivě).
Pro účely rychlé střelby je dobré, že ať šíp nasadíte na tětivu jakkoli, letky nebudou výstřelu nikdy překážet. Hmatem se taky dá při rolování poznat natočení šípu jen podle letek. Pokud střílíte rychlé střely na krátkou vzdálenost, tak horší stabilizace až tolik nevadí.
Tři letky. Tři jsou minimální počet letek, který postačuje ke stabilizaci šípu ve všech směrech. Nejspíš proto to byla zdaleka nejpoužívanější varianta, napříč časem a kulturami.
Letky se umísťují okolo dříku s úhly po 120 stupních. Drážka v končíků vede tak, že šíp lze na tětivu nasadit dvěma způsoby - jedna letka buď míří přímo do lučiště (obr. vpravo), a nebo od něj a k lučišti přiléhají ty zbylé dvě zešikma (obr. vlevo). Ta jedna letka, o kterou se jedná, bývá u kupovaných šípů označena barevně.
Střílet by se mělo tak, že letka trčí směrem od lučiště, takže při výstřelu se nebude chovat jako hrbol a nebude se o lučiště odírat. Pokud trčí směrem k lučišti, projeví se to na přesnosti střely a trvanlivosti letky.
Jenže při rychlé střelbě je tohle zásadní problém, protože to problémové peříčko se nepozná jinak než pohledem. Rychlostřelec by se ale pod ruce dívat neměl. Zkoušel jsem si dělat na končík šípu nějaké výstupky, podle kterých by se poznalo kam je letka natočena, ale nefungovalo mi to - i po hmatu kontrola zabere čas. Nakonec jsem rezignoval a střílím jak mi to vyjde. S péřovými letkami to jde dobře (plastové neumí kolem lučiště "splihnout"), a pokud si nekladu velké přesnostní cíle, tak to nevadí. Když si je kladu, smířím se s nutností pohledu pod ruce před každým výstřelem.
Čtyři letky. Čtyři letky doporučuje Arab archery pro šípy na rychlou střelbu. Letky se umístí okolo dříku s úhly po 90 stupních, a tak, aby při jakémkoli zasazení šípu na tětivu nikdy nemířily přímo proti lučišti (ale vždycky jen šikmo). Právě proto jsou čtyři letky doporučovány pro rychlou střelbu, protože není potřeba řešit natočení "toho třetího pírka" - ať šíp nasadíte jakkoli, vždycky to vyjde. Víc letek ovšem znamená větší odpor vzduchu, takže pro střelbu do dálky je lepší spokojit se pouze se třemi.
Šest letek a víc. Sporadicky se používaly i víceletkové šípy. Obvykle pro účely střelby na krátkou vzdálenost, kde bylo nutné šíp stabilizovat co nejdřív poté, co opustí luk. Vyzkoušeno nemám.
