Kisra a Bustam
Historický text Arab archery uvádí tradovanou historku o vzniku techniky rychlé lukostřelby. Celé je to popsáno asi čtyřmi větami, a je to zmíněno jen tak mimochodem, aniž by se autor namáhal vysvětlovat takové zbytečnosti, jako kdo byl Kisra nebo Bustam. Nicméně jelikož mám kreativní náladu, rozhodl jsem se zde příběh převyprávět do podoby pohádky (bude-li vás zajímat originální znění, najdete ho v Arab archery, v kapitole XLIV). Takže milé děti ...
Bylo nebylo, za devatero horami a devatero řekami v daleké zemi Perské žil mladý princ Kisra. Jako každý princ té země se už od mala učil mnoha dovednostem, z nichž přední místo zaujímal šerm a lukostřelba. Jeho učitelem lukostřelby byl proslulý Bustam, vyhlášený lukostřelecký mistr. Inu když je někdo královským synkem, má přístup k těm nejlepším.
Kisra sám se radši věnoval šermu (a mezi mladíky svého věku v něm vynikal) ovšem jeho otec trval na tom, aby se dobře naučil zacházet i s lukem - zbraní, kterou Peršané prosluli. Starý Bustam dělal co mohl aby z prince nějaké ty lukostřelecké dovednosti vymáčknul. Pravidelně ho bral na dlouhé projížďky do pouště, kde ho učil ovládat luk ze země i ze hřbetu koně. Princovi se tyto vyjížďky brzy znechutily, jelikož ho kvůli neoblíbené lukostřelbě odváděly od přátel a zábav na královském dvoře.
Jednoho dne, na jedné z Bustamových vyjížděk, spatřili v dálce osamělého lva. Kisra hned svého učitele popíchnul: "Dokázal bys ho zastřelit?"
"Kdepak, " odpověděl Bustam. "Odsud ne, je příliš daleko. Musel bych se přiblížit, ale jet s koněm blízko lvu je riskantní. Lev, zvlášť takový samotář, snadno vyrazí a na lovce zaútočí; a na krátkou vzdálenost běží rychleji než kůň. Nejeden lovec už za takovou neopatrnost zaplatil životem. Jiní ale uspěli, a byli na svůj kousek právem pyšní."
"Jsi přece nejlepší lučištník v Perské zemi," pokoušel ho Kisra, "ty bys ho jistě zdolal. Ukaž mi jakých kvalit nakonec dosáhnu, budu-li pilně cvičit."
Bustam byl trochu ješitný, a i kdyby nebyl, nemohl princovo přání dost dobře odmítnout. Vyjel tedy s koněm zvolna blíž ke lvu. V bezpečné vzdálenosti si připravil luk a šíp, a tryskem vyrazil ke lvu. Měl v plánu vystřelit v plné rychlosti, aby snáze unikl, kdyby se střela nepovedla. Jakmile si lev útočníka všiml, okamžitě vyskočil a běžel k němu. Bustam v nejvhodnější chvíli napnul tětivu, vystřelil ... a minul. Taková věc se stane i těm nejlepším mistrům, a nejsou kvůli tomu o nic horší; Bustam se tím ovšem tentokrát dostal do nebezpečné situace. Kůň rychle zahnul a odnášel Bustama pryč, ale lev mu byl v patách. Bustam ovšem neváhal - kromě luku byl vyzbrojen i šavlí, a tu teď vytasil. Lev skočil zezadu na běžícího koně aby ho rozpáral, ale lučištnický mistr seknul jednou a podruhé a lva srazil k zemi. Teprve poté vytáhnul další šíp, zastavil koně, a bezpečnou střelou lva dodělal.
Princ ke svému mistrovi rychle dojel, protože Bustamův kůň byl od lva poraněný a kulhal. Kisra hned seskočil s koně, a hlasitě se smál. "A teď mi, mistře, povídej o tom, jak skvělou zbraní je luk. Když vystřelíš šíp, je pryč, a než si připravíš další, někdo tě zabije. Zato když netrefíš šavlí, můžeš sekat znovu a znovu a znovu, dokud ti nezeslábne ruka. Kdepak, šavli budu používat mnohem radši!"
Bustam se cítil mizerně. Jemu luk vždy dobře sloužil, ale ačkoli bylo zřejmé, že princ se jen snaží provokovat, na jeho slovech něco bylo. Celou dlouhou cestu domů Bustam nepromluvil, a na místě pouze požádal krále, aby ho dočasně zprostil služby. Jakmile to měl povoleno, odešel od dvora, a princův lukostřelecký tréning byl přerušen. Král si nad tím lámal hlavu, ale když mu syn popsal co se stalo, myslel si, že pochopil. "Bustam byl nejlepší, synu, ale stárne. Stáří se nevyhne nikomu. Teď jsi ranil jeho pýchu, a on je přesvědčen, že už není k ničemu. Nejspíš ho tu už neuvidíme. Jaká škoda; byl to přece velký muž."
Král se ale mýlil. Za několik měsíců přišel Bustam ke dvoru znovu, a vyzval prince, aby na druhý den dal připravit dva panáky ze dřeva a hadrů. Kisra bude vyzbrojen šavlí, Bustam lukem a šípy, a ukáže se čí zbraň bude pohotovější. Princ i král byli udiveni, ale vše samozřejmě hned nechali připravit. Druhý den ráno stály na nádvoří dvě figuríny a davy dvořanů. U Peršanů se taky všechno hned rozkecá, a dvořané byli zvědaví co se bude dít. Princ se šavlí se postavil deset kroků před svou figurínu, Bustam s lukem a toulcem zase deset kroků před tu svou. Princ položil ruku na jílec šavle, Bustam na šípy ve svém toulci, a s úderem gongu to začalo.
Kisra vyběhl co nejrychleji ke svému panáku a v běhu tasil šavli, ale než vůbec mohl poprvé seknout, z lučištníkova panáka už trčel první šíp. Bustam totiž s úderem gongu vytrhl pravou rukou z toulce najednou spoustu šípů, a první z nich vystřelil tak rychle, že žádný dvořan nepochopil jak se to vůbec mohlo stát. Tím to ale neskončilo. Kisra začal sekat silnými údery a odtínal panáku údy jeden po druhém; hned po každém úderu ale slyšel typické "čop" šípu, který se zabodnul do lučištníkova terče. Když desátým úderem srazil svou figurínu tak, že už do ní nebylo možné dále tnout, otočil se. Bustam se usmíval, a z jeho figuríny trčelo jedenáct šípů.
Dvořané kolem stáli s otevřenými ústy, neboť tak rychlou střelbu nikdy neviděli. Bustam nerad prohrával, ale když vyhrál, uměl být velkorysý.
"Váš princ Kisra měl pravdu v tom, že s lukem se nedalo střílet znovu a znovu," pravil. "Měl pravdu, ale nebylo to způsobeno lukem, nýbrž tím, jak jsme ho používali. Ode dneška dokáže lučištník zasahovat tak rychle, jako kdyby sekal šavlí, ale zasáhne na mnohem větší vzdálenost. Dnes získal luk a šíp zpět svoje místo v Perské výzbroji."
Krále nová lukostřelecká technika fascinovala, a ihned Bustama požádal zda by ji nenaučil vybranou skupinu armádních lučištníků. Neváhal ho za odměnu obdarovat bohatstvím, jak už to perští vládci uměli. Kisra byl zpočátku znechucen, protože mu opět začaly pravidelné lukostřelecké tréningy. Samotnému mu ale Bustamovi nové dovednosti imponovaly, a tak se už příliš nebránil. Nikdy se z něj nestal skvělý lučištník, jelikož jeho talenty ležely jinde, ale lučištníky a lučištnickou dovednost už nesnižoval. Naopak - když časem dospěl a stal se králem, přidal do své armády další jednotky lučištníků a zvítězil s nimi v mnoha bitvách.
