Bojová lukostřelba
Lukostřelba není jen jedna, na tom se shodnou asi všichni lukostřelci. Ryze sportovní lukostřelba vás naučí trefit se do terče co nejlíp, v klidu a v přísně specifikovaných podmínkách. 3D lukostřelba je něco podobného, jen zasazeného do variabilního přírodního prostředí. Lovecká lukostřelba (která se bohužel nesmí provozovat u nás) to dovádí ještě dál, a terč zaměňuje za živé zvíře, které se dá taky vyplašit, nemusíte ho vůbec najít a podobně. Dálková lukostřelba (flight archery) soutěží v dostřelu, vlajková lukostřelba (clout) se k tomu navíc snaží trefit do nějaké oblasti. Jezdecká lukostřelba se snaží o zásah do terče během jízdy na koni.
Bojová či válečná lukostřelba ale v seznamu není. Někdo občas tvrdí,že se jí věnuje, a jiný se mu posmívá, že o žádnou bojovou lukostřelbu nejde. Tak co to vlastně ta bojová lukostřelba je?
Zaprvé je nutné si uvědomit, že dnes u nás žádná bojová lukostřelba neexistuje. Lukem se prostě nebojuje, lze bojové podmínky pouze napodobovat. Takže správněji položená otázka zní "co byla bojová lukostřelba v historii?" Schválně se po vzoru televizních kvízů zeptáme několika historických lukostřelců na ulici.
Středověký Angličan: "Bojová lukostřelba je když stojíte tak 200 metrů od rytířů a pěkně obloukem je kropíte šípy. Z hodně silných luků, aby to na tu dálku dokázalo dostatečně zranit, a pokud možno i prorážet zbroj. Jako u Agincourtu, to byly časy."
Mongolský nájezdník: "To jedete tryskem na koni podél řady pěšáků, co nejblíž, ale aby nedošáhli, a pálíte do nich šípy co to jde. Na pěšáky je to nejlepší, protože na vás nedosáhnou, a když vyrazí dopředu, tak jim ujedete. Střelbu za jízdy je potřeba nejdřív dobře nacvičit, protože to vůbec není jednoduchý - všechno se pořád natřásá, už jen zasadit šíp do tětivy se zpočátku často nedaří. A vystřelit musíte vždycky během té krátké chvilky kdy je kůň ve vzduchu,v půlce mezi odrazem a dopadem. Jó, tenkrát za Čingischána jsme takhle dobyli obrovská území, nikdo se nám neuměl postavit."
Starověký Egypťan: "Do boje se jezdí na bojovém voze s lukem okolo 40lb silným. Ze začátku můžete střílet z dálky, ale to je spíš pro pěšáky. My na vozech přijíždíme k nepřátelům blíž, 10 - 15m je tak akorát, a v plné rychlosti do nich pálíme. Naši nepřátelé nebývají nijak zvlášť obrnění, a naše šípy je kosí jako zralé obilí. Směle se v plném trysku postavíme i nepřátelským vozům, což už není žádná sranda, protože jak vy tak nepřítel se pohybujete velkou rychlostí, a při střelbě je s tím třeba počítat. Ale my to umíme, a všem to natřem, jako u Kadeše."
Jihoamerický domorodec z džungle: "Když jdete bo boje s lukem, tak se držíte někde na okraji, aby po vás nešli, ale pořád blízko. 10 metrů už je dost. Šípy jsou bezva, ale protivníka tím nezabijete, i když je prakticky nahatý. Je potřeba mít s sebou ještě kopí. Lukem ho zraníte, a když se nemůže bránit, přiskočíte a doděláte ho kopím. Tady v džungli se se sousedními kmeny vraždíme pořád, ale je nás málo, takže na žádnou velkou bitvu si nepamatuju."
(v detailech se můžu mýlit, ale rozdíly mezi jednotlivými etniky jsou jednoznačné. Mimochodem, to o domorodcích z džungle jsem slyšel v televizním dokumentu, přímo z úst tázaného indiána. I to, že šípy pouze zraňují a je nutné mít kopí.)
Takže co je bojová lukostřelba?
Bojovou lukostřelbu nedělá typ luku, střelecká technika, oblečení ani prostředí. Bojová lukostřelba je bojovou jedině na základě toho, že šípy nakonec dopadají na lidi, jinak může být obrovsky variabilní. Z na začátku jmenovaných současných lukostřeleckých disciplín by KAŽDÁ mohla být použita v boji, jen záleží na tom jak.
Zajímavé je, že jediný, kdo dnes u nás doopravdy střílí do lidí, jsou hráči LARPů a dřeváren - přesně ti, ze kterých si historičtí šermíři obvykle dělají srandu. Vzhledem k pravidlům a bezpečnostním omezením jejich střelecké možnosti zhruba odpovídají těm domorodcům z džungle, a je krásně vidět, že jejich bojový styl dokonvergoval ke něčemu podobnému. Ono se jim to moc nelíbí, protože se chtějí raději stylizovat do středověku (nebo aspoň fantasy středověku), ale faktem je, že snahy o anglickou lukostřelbu za daných podmínek prostě selhávají. Zatímco ty domorodě-džunglové fungují.
Jak by lučištník byl v boji úspěšný nelze rozhodnout na základě toho, že se koukneme na jeho luk a pětiminutové video z tréningu; pokud ho chceme zhodnotit, je nezbytné taky vědět proti jakým nepřátelům bude bojovat, v jakém prostředí a jakou taktikou. Angličané byli bez pochyby velmi úspěšný válečníci, a jejich luky rozhodovaly v Evropě bitvy po několik staletí. Posaďte je ale do Asie na mongolské drobné koníky, a zjistíte, že zmůžou jen velmi málo. Rodilí Mongolové by se jim mohli posmívat "tomu, co děláš, říkáš bojová lukostřelba? Dyk je to jen takový hračičkování. Když to nedokážeš udělat na koni, tak je to jako kdybys to nedokázal vůbec." Jaký by to mělo smysl? Oba národy pěstovaly bojovou lukostřelbu, oba národy vrchovatě dokázaly jak jim to funguje, jen každý na to šel úplně jinak. Tak už to chodí, že ke stejnému výsledku se lze dopracovat různými cestami.
A když já chci být bojový lučištník?
Pokud se chcete naučit bojovou lukostřelbu, je třeba si na prvním místě uvědomit, že ji pravděpodobně nikdy nepoužijete. Můžete se na bojovou lukostřelbu PŘIPRAVOVAT, ale nemůžete ji PROVOZOVAT. Pokud teda nezačnete střílet lidi, což za normálních okolností nemůžu doporučit.
Druhý krok je rozhodnout se na jaké nepřátele, jaké prostředí a jakou taktiku se chcete připravit. Jinak byste stříleli proti obrněným rytířům, jinak proti agentům KGB v civilním oblečení; a vyžaduje to i odlišné vybavení. Když máte rozhodnuto, začněte to cvičit; učitele na to nejspíš nenajdete, jste odkázáni sami na sebe. Pomoct vám může jak standardní sportovní lukostřelecká nauka, tak méně obvyklé techniky z tohoto webu nebo odkudkoli jinud. S pomocí prostředí a terčů cvičte to, co vám do vaší naplánované taktiky sedí. Ověřujte si občas i účinnost výstřelů - jak jsou šípy schopné pronikat, a jestli by vašemu imaginárnímu protivníkovi skutečně dokázaly ublížit. Tohle nezáleží jen na síle luku, ale hodně taky na hrotech šípů. Pokud potřebujete zkusit pronikání do živé tkáně, kupte si větší kus vepřového masa i s kůží - např. celou kýtu, nebo aspoň bůček - a zkuste si do toho párkrát vystřelit. Zbytek pak určitě spotřebuje rodina na guláš.
Potom už nezbývá než doufat, že kdyby na to přišlo, tak vaše technika a taktika bude opravdu fungovat tak dobře, jak to máte naplánované.