Luk a chadná zbraň
Snad každý historický lučištník šel do boje vyzbrojen kromě luku i nějakou chladnou zbraní, která by mu umožnila bránit se na blízko. Nikdo nechtěl skončit tváří v tvář po zuby ozbrojenému chlapovi, a mít v ruce jen kousek dřeva s provázkem. Šlo často o kratší a lehčí zbraně (protože lučištník se přeci jen od nepřítele drží dál) nicméně ne výhradně. Často to bylo buď a nebo - buď bojuji lukem a nebo ho odložím a bojuji mečem - ale ne vždycky. Existují sporé doklady o skutečném kombinování obou zbraní, a používání té či oné podle situace. A tohle mě právě zajímalo.
Zdá se, že šlo o doménu jízdních lučištníků. Právě oni se v určité fázi bitvy dostávali do situace, kdy při rychlém pohybu po bitevním poli potřebovali tu střílet na dálku a tu se bránit zblízka (třeba šavlí). Proto se objevily způsoby jak rychle přehmátnout na luk a vystřelit, ale přitom si zbraň nechat po ruce na rychlé přehmátnutí zpátky. Nejspíš nešlo o nějakou běžnou praxi, jelikož doklady o tom jsou spíš řídké. Ale JSOU, a to je důležité.
POZNÁMKA: Moderní pokusy o zakomponování luku do ninjutsu rychlé střídání zbraní obsahují také. Jiné než moderní bohužel nejsou, jelikož o autentické ninjovské lukostřelbě se dochovalo jen málo.
Na tomto videu: https://www.youtube.com/watch?v=pTPOm9my5Hg najdete pokus Turka o kombinaci luku a šavle. Na začátku je také dobová kresba, která tuto kombinaci zachycuje (netuším odkud pochází, ale pravděpodobně někde z Turecka).
Našel jsem dále tento obrázek ruského jezdce z 16.-17. století, který opět ukazuje lukostřelce s oběma střídatelnými zbraněmi.
Já jezdec nejsem, ale usoudil jsem, že bude použitelná i kombinace obou zbraní u pěšáka. To by bylo, abych toho Legolase z filmového Pána prstenů netrumfnul :-). Následují moje postřehy a premisy, podle kterých jsem základ svojí techniky konstruoval. Ještě zdůrazním, že jde čistě o moji kreativitu, protože k historickému použití jsem kromě zmíněných sporých dokladů mnoho nenašel.
Chladná zbraň
1) Od začátku jsem si představoval kratší chladnou zbraň tesákovitého typu. Krátký pokus se "spotřebním" jedenapůlručním evropským mečem ukázal, že je na to pro mě příliš těžkopádný. Jelikož použití obou zbraní současně jsem si všiml u Turků, zvolil jsem jako svou chladnou zbraň jatagan.
2) První pokusy s pouhou krátkou dřevěnou tyčkou ukázaly, že kdyby šlo o skutečně ostrou zbraň, brzy bych si při nácviku poškodil luk nebo tětivu. Je to věc praxe, už vím že to skutečně lze celé provést aniž bych si svůj luk ohrozil. Jenže si s tím pořád nejsem dost jistý, proto používám dřevěnou atrapu.
3) Přišel jsem na dva způsoby kam odložit zbraň když chci střílet s lukem
a) Přidržet ji malíčkem a prsteníčkem (a případně prostředníčkem) zadní ruky, a překlopit tak, že se položí shora na paži zadní ruky. Střílet se musí palcovým záběrem, který malíček, prsteníček a prostředníček vůbec nepoužívá. Nevyžaduje to poutko, a s takovým držení se zadní ruka může trochu pohybovat dopředu a dozadu v ose zbraně. Na druhou stranu jiný druh pohybu zbraň bez problému z ruky vypáčí, jelikož prsty ji dvakrát pevně nedrží. Snadno se stane že vystřelíte šíp a současně vám chladná zbraň z ruky vypadne.
b) Mít na zbrani poutko, kterým je zadní ruka provlečená. Pak stačí zbraň prostě pustit, a ona zůstane viset na ruce, přičemž nechá všechny prsty volné. Střílet lze celkem libovolným držením. Problém je, že jakýkoli pohyb zadní ruky zbraň nekontrolovaně rozhoupe, a ta potom může narážet do vás či do luku (kdybych býval nezačal s dřevěnou maketou, touhle dobou bych měl tětivu už několikrát naříznutou a prasklou).
4) Zvolil jsem nakonec variantu s poutkem (b). Poutko bych stejně používal (protože při variantě a) vypadne zbraň z ruky až příliš snadno), a takhle se aspoň používá kontrolovaně. Zároveň mi to umožňuje napínat tětivu mým oblíbeným slovanským držením. To znamená, že můj jatagan nemůže mít typické rozšíření na konci jílce; místo toho je jílec po celé délce stejně plochý, a na konci je skrz něj provrtaná díra na poutko.
Luk
1) Jednoznačná volba byl reflexní "jezdecký" luk, protože se mi prostě líbí. Longbow nepřipadal v úvahu kvůli délce (a kvůli tomu, že se mi tolik nelíbí). Momentálně mám 50lb luk Kassai Sokol II.
Technika
1) Luk držím v levé ruce a chladnou zbraň v pravé. Celkem logicky, přesně takto bych to držel i kdyby druhá ruka byla volná. Šípy mám v levé ruce spolu s lukem, jelikož je to spolehlivé i v pohybu, a nezabírá to nikde místo.
2) Styl výstřelu se podobá mojí technice (Existující techniky - Petr Kavan), nicméně poněkud upravené. Na pravé ruce mi visí na poutku jatagan, tudíž si nemůžu dovolit s ní dělat velké pohyby (jatagan se okamžitě rozhoupe a ohrožuje luk i mě). Luk tedy levou lukou přikloním tak, aby pravá mohla šíp chytit a zasadit, a poté luk napnu téměř výhradně levou rukou.
3) Moje základní premisa je, že luk se musí při kontaktním boji chránit, a pokud možno nesmí přijít do kontaktu s protivníkem ani jeho zbraní. To vylučuje jakékoli údery lukem (které jsou navíc málo účinné), stejně jako pokusy o odchýlení protivníkovy zbraně lukem. Proto:
a) Pokud očekávám boj chladnou zbraní, stojím ve střehu s pravou nohou vepředu a levou rukou vzadu - tak, aby byl luk co nejdál od nepřítele. Při boji se ho tam snažím držet.
b) Pokud očekávám střelbu lukem, postavím se do střehu s levou nohou vepředu, což je pro výstřel z luku vhodnější.
Taktika
1) Základním předpokladem je, že nejjistější zásahy zasazují šípy. Takže moje první taktická premisa - střílet kdykoli to jde. Chladná zbraň je jen pro ty případy, kdy se nepřítel dostane příliš blízko a přímo mě ohrožuje.
2) Pokud se blíží přímé ohrožení, včas musím přehmátnout na chladnou zbraň. S tou se nepokouším o žádné velké šermování - snaha je protivníka buď rychle zlikvidovat, a nebo ho aspoň donutit couvnout. Jedinou použitelnou taktikou je přímý útok a snaha co nejrychleji se takového protivníka zbavit. Pokud se mi ho podaří zasáhnout zbraní, dobře. Pokud couvne, couvám hned taky a střílím po něm šíp. Z toho všeho plyne základní návyk - s chladnou zbraní se jde dopředu, s lukem se couvá.
3) Útočnost boje chladnou zbraní je naprosto zásadní. Předpokládám, že pokud se nechám zatlačit do defenzivy, prohraju. Jednak počítám s více protivníky, a druhak vzhledem k permanentnímu chránění luku v levé ruce jsou mé bojové možnosti omezené. Je nutné se protivníka zbavit dřív, než toho dokáže využít.
4) Po celou dobu je potřeba "být nad věcí" a vnímat okolí. Pokud se příliš ponořím do boje s tesákem, přestanu využívat výhodu luku - a naopak. Je potřeba neztratit se a okamžitě přejít na výstřel lukem kdykoli je k tomu vhodná příležitost. Je důležité nacvičit i myšlenkové "přepínání" mezi módem pro boj na blízko a boj na dálku.
V této sekci můžete pokračovat na následující stránky: