Lukostřelec - samouk
Když máte luk a šíp, můžete začít střílet. Napoprvé stůjte ne dál než 5m od terče, nesnažte se nic trefovat, jen si zvykejte na ten pocit při natažení a puštění tětivy, a dívejte se jak se šíp zabodává do terče. Tímhle lukostřelba nutně musí začít, a měli byste to provozovat tak dlouho, dokud vám to bude připadat přínosné. Ale co dál?
Nejsem zastáncem přístupu podobném 36 komnatám šaolinu (nejdřív musím zvládnout jednu místnost, než mě pustí do další). Jelikož je v módě dávat všemu zvučné názvy, budu svému přístupu říkat evoluční tréning. Místo abych se snažil zvládnout dokonale nejdřív jeden aspekt lukostřelby, než se pustím do dalšího, cvičím na střídačku všechno, co mi připadá zajímavé. Nestanu se díky tomu mistrem rychleji, protože objem toho, co je nutné nacvičit, se nezmění. Ale vím, že v každé fázi tréningu budu lučištníkem, jen postupně lepším a lepším. Nesestavuji svoje dovednosti jako stroj (který začne pracovat až po vložení poslední součástky), ale jako živý organismus (který prošel vývojem od jednobuněčných organismů k savcům, ale v každé fázi byl funkční a životaschopný).
V sekci Lukostřelecké hry mám spoustu různých cvičných her. Coby začátečníci určitě začněte statickou střelbou na statický terč ze vzdálenosti cca 7-10 m - to je naprosto základní lukostřelecká disciplína. Nicméně až budete mít pocit, že vám to v rámci možností jde, a přestává vás to bavit, tak si začněte zkoušet libovolnou z vyjmenovaných her (nebo nějakou jinou z vlastní produkce), která vás nejvíc láká. Kdykoli vás to, co děláte, začne nudit, zkuste jinou hru, která vám připadá zajímavější.
Je to sleva z tréningové disciplíny? Nikoli. Pokud nejste dost dobří na to, abyste nějakou hru zvládli, tak vám nepůjde. Ale jak jinak to poznáte, než tím, že to zkusíte? A když vám vaše vysněná hra nejde, pochopíte proč, a co budete muset dále cvičit, než vám jít začne. Rádi se budete vracet k terčové střelbě, ze které jste předtím znuděně utekli, protože v praxi se ukáže, co ještě jste na terči měli nacvičit. A znovu budete mít chuť to cvičit, protože už víte k čemu to je. Když se pak později k problémové hře vrátíte, zase budete mít přímo na očích jak moc a v čem vám tréning něčeho jiného pomohl.
Celé je to především o motivaci. Nic vám nedá lepší motivaci, než když se na vlastní oči přesvědčíte že vám vaše technika nefunguje. Nic vám není větší odměnou než když vidíte, že to, co vám před nedávnem zoufale nešlo, najednu hravě zvládáte. Nebojte se špatných návyků, protože když vám něco funguje, špatný návyk to není; a když ne, tak si to nemáte důvod zafixovat. Ve skutečnosti je v lukostřelbě jen málo principů, a zbytek už je jen mechanicky naučená praxe.
- Základem úspěchu je automatizace pohybů. Pokud celý průběh výstřelu provedete dvakrát stejně, tak šíp dopadne dvakrát na stejné místo. Pokud dopadá jinak, pak jste v každém výstřelu udělali něco jinak. Vaším tréningovým cílem je udělat všechny pohyby nutné k výstřelu při každém opakování co nejvíc stejně. Stoprocentně stejné samozřejmě nebudou nikdy, ale šípy by měly dopadat blízko sebe.
- Typické problémové body jsou: kotvení (kotvím pořád na stejném místě? a kotvím vůbec?) a pohyb při pouštění tětivy (netlumím výstřel? netahám tětivu zadní rukou do strany? nehnu při výstřelu nevhodně přední rukou?). Automatizaci napomáhá i správný psychický stav (ve stresu střílíte jinak než v klidu do terče). Dobře zautomatizované pohyby ale už musí být na psychickém stavu nezávislé.
- Nejdůležitějším ukazatelem kvality střelby je tzv. soustřel - jestli šípy dopadají blízko sebe. Když ne, hledejte problémy v místech vyjmenovaných v bodě 2.
- Při střelbě za jakéhokoli pohybu je nutné zakládat šíp a napínat tětivu zcela po paměti, abyste mohli sledovat okolí a věnovat mu pozornost. Lučištník by se neměl co chvíli dívat pod ruce. Když cvičíte zakládání šípu, co nejdřív to začněte dělat s očima upřenýma na terč, a ne na ruce.
To je celé. Mějte tyto body na paměti, hodně střílejte, a neustále se učte a nacházejte svoje chyby.
Jak cvičit
- Vyberte si nějakou lukostřeleckou dovednost, kterou byste chtěli umět. Může jít o cokoli - od lovecké 3D střelby, přes jízdní lukostřelbu, rychlou akční střelbu á la Lars Andersen, až po "pouhou" zatraceně přesnou trefu do terče.
- Pokud to můžete udělat aniž byste se u toho zabili, tak si to zkuste. Samozřejmě to dopadne mizerně, ale to nevadí. Ozkoušíte si jaké dílčí dovednosti budete potřebovat.
- Vyberte si lukostřelecké hry, které se na tyto dovednosti zaměřují, a pusťte se do nich. Je jedno v jakém pořadí, klidně mezi nimi průběžně těkejte. Základem všeho je střelba na statický terč, základem všeho kde je přítomna rychlost nebo pohyb je tréning automatického rychlého zakládání šípů (spojený s následným výstřelem na blízký statický terč). Kromě tohoto ale můžete potřebovat i různé další grify. Pokud uvažujete o čemkoli, co bude vyžadovat rychlost a pohotovost výstřelu, střílejte od začátku výhradně instinktivně.
- Když máte pocit, že se vám nějaké cvičení nedaří, zjednodušte si ho. To obvykle nějak jde, třeba zpomalením pohybu, použitím většího terče, menší vzdálenosti a tak dále.
Když se vám cvičení naopak daří, chvíli se ho držte, abyste si ty dobré finty co nejlíp zafixovali. Pokud v něm už máte slušnou jistotu, zesložiťte si ho. - Kdykoli máte chuť a pocit, že jste se v něčem vylepšili, zkuste si znovu otestovat tu svou první vysněnou dovednost. Měli byste postupně pozorovat, že se vám daří lépe a lépe.