Jak začít střílet z luku
Zájem o lukostřelbu obvykle začíná po shlédnutí historického filmu, přečtení fantasy knížky, při vzpomínkách na indiánky nebo něčem podobném. Není divu - luk a šíp jsou zbraně přímo nabité historickou romantikou, a tohle na nás jen těžko může nepůsobit. Zajímalo by mě kolik současných lučištníků NEZAČÍNALO s takovou motivací. Takže právě skončil film, nebo jste zaklapli knížku, máte chuť se do toho pustit. Jak začít?
Jako první se nabízí jednoduchá rada - najděte si nejbližší oddíl sportovní lukostřelby, začněte tam chodit, a dělejte všechno, co po vás chce ten, kdo to vede. Spoustě lidem to bude vyhovovat, což je fajn ... ale nebude to vyhovovat každému. Třeba se zrovna nechcete vázat k nějakého pravidelnému chození na tréningy. Nebo si to chcete vyzkoušet pro zábavu s dětma, a o žádné "seriózní" střelbě zatím neuvažujete. Ale také - když sníte o Robinu Hoodovi, Legolasovi nebo náčelníkovi Komančů, tak chcete střílet Normany, skřety, nebo bledé tváře, a ne se beze spěchu trefovat do barevných koleček.
Takže následující doporučení začátečníkům bude pro lidi, kteří z nějakého důvodu chtějí začít střílet sami, bez učitele. Takoví mohou být rádi, že si zvolili zrovna lukostřelbu, a ne třeba šerm nebo karate. Protože šerm nebo karate se nelze naučit bez učitele, a bez protivníka nebo aspoň sparring partnera se prakticky nikam nedostanete. Zato lukostřelba je přímo ukázkově individuální. Učitel vám jistě může leccos poradit, může vám předložit vhodná cvičení a tak dále, ale nakonec se počítá především to, co si sami nastřílíte. Zásady ovládání luku nejsou těžké, a lze si je prostě jen přečíst a pak se podle toho řídit. Samozřejmě to můžete zvrtat a dělat špatně. Jenže lukostřelba je skvělá v tom, že každý nedostatek se hned a jednoznačně ukáže. Když jednou střelou z deseti sotva trefíte terč, tak prostě děláte něco špatně. Naopak když terč trefíte každou střelou, děláte to dobře. Z podstaty věci máte neustále po ruce dobrý ukazatel, který vám říká jestli se zlepšujete a jak jste dobří. Co by za tohle karatisti dali, kdyby si mohli naostro ověřit svoje schopnosti, a přitom se nezúčastnit souboje na život a na smrt.
Lukostřelba má tuto výbornou vlastnost proto, že je v podstatě jednostranná. Váš "nepřítel" má pouze pasivní roli, a veškerý "boj" provádí lukostřelec sám se sebou (lukostřelba tady opravdu naplňuje moudrost známou z filmů o šikmookých bojovnících - "ty sám jsi svým nepřítelem"). O zásahu totiž rozhoduje právě jen to, jak lukostřelec v daném okamžiku zvládne svoji zbraň; i kdyby před vámi místo terče stál živý protivník, stejně do toho nemá šanci nijak zasáhnout.
V této sekci můžete pokračovat na následující stránky: