Hry s terčem
všech her platí, že čím dál od terče jste tím pomaleji můžete (a musíte) střílet, abyste zasáhli. Naopak když jste blízko, trefíte se snadno a důraz kladete na rychlost střelby. Obojí je důležité, a nezapomeňte průběžně cvičit obojí. Je to dobré z mnoha hledisek. Například při střelbě z blízka budete mít tendenci v rámci urychlení natahovat luk jen částečně; střelba z dálky vás krom jiného donutí opět napínat naplno. Jinak šípy prostě nedoletí.
Statická střelba na statický cíl
Nejzákladnější lukostřelecké cvičení - stoupnete si do určité dálky od terče, střílíte jeden šíp za druhým, a snažíte se trefit co nejlíp. Čím dál si stoupnete, tím víc musíte střílet obloučkem. Čím menší terč si dáte, tím větší trefu musíte mít. Pokud chcete cvičit spíš rychlost, postavte se blíž k terči.
Střelba v chůzi
V určité vzdálenosti od terče se k terči otočíte vnitřním bokem, a začnete chodit volnou chůzí dopředu a dozadu. Oči nespustíte z terče, za chůze zakládáte šípy a střílíte. Je důležité se trefit, ale také udržet přiměřenou rychlost střelby, nepřerušit chůzi a nespustit terč z očí. Tohle je první příprava na "zrealističtění" sportovní terčové střelby - děláte víc věcí najednou, nestojíte v dokonalé statické pozici, a všechny pohyby spojené se zakládáním šípu musíte dělat popaměti.
Vylepšení - místo do stran chodíte dopředu a dozadu. Případně směrem dopředu i dozadu kličkujete, čímž se obě varianty spojí. Toto je obtížnější, protože s každým výstřelem jste v jiné vzdálenosti.
Střelba s otočkou
Při zakládání šípu stojíte zády k terči, pak se otočíte a vystřelíte. Případně stojíte čelem k terči, ale před výstřelem se otočíte kolem dokola a vystřelíte. Výstřel by měl být dost rychlý, ale nejdůležitější je se trefit. Cílem je terč jako celek, rozhodující je jestli se do něj trefíte nebo ne.
Tohle na začátku cvičte zblízka, ať šípy nelétají bůhví kam. Při otočce kolem dokola můžete snadno vystřelit někam mimo. Cílem je nacvičit rychlé instinktivní míření, schopnost zorientovat se v prostoru a sejmout cíl hned jak ho uvidíte.
Střelba s poskakováním
Postavíte se do vhodné vzdálenosti před terč, a začnete uvolněně na místě poskakovat. Během poskakování zakládáte šípy a střílíte na statický terč. Cílem je zvyknout si na střelbu při permanentním natřásání. Takovému budete vystaveni při běhu i na koňském hřbetě.
Tohle cvičení používá Murat Ozveri jako takový simulátor střelby v jízdě na koni. Sice to není úplně dokonalá simulace, ale něco do sebe to má. Uvidíte kolik věcí dokáže pouhé poskakování zesložitit, a tedy zpomalit.
Plynulý výstřel
Jde o variantu střelby na statický cíl. Dejte si takový terč, aby nebylo úplně jednoduché ho trefit, rozumná vzdálenost je mezi 7-10m. Cílem je zasáhnout terč aniž byste se zastavili v plně napnuté pozici a chvíli mířili. Tedy - v klidu si připravte šíp, zasaďte ho na tětivu a postavte se do pozice, ze které obvykle začínáte napínat luk. Uklidněte se, soustřeďte se. Poté jedním plynulým pohybem napněte tětivu a vystřelte, aniž byste se při plném natažení zdržovali mířením; a snažte se přitom trefit terč.
Toto cvičení trénuje přesnost při rychlé střelbě. Je důležité, aby napnutí tětivy a výstřel proběhly v jednom plynulém pohybu. Ten pohyb nemusí být nutně rychlý - ani se o to zpočátku nesnažte - ale musí být plynulý a nepřerušený.
Nejspíš zjistíte, že míření při tomto způsobu výstřelu je dost jiné, než co děláte obvykle. Jenže právě takový styl míření potřebujete pro rychlou střelbu.
Střelba po dvou
Na začátku si připravíte šípy tak, jak jste zvyklí. V klidu a beze spěchu zasadíte šíp, natáhnete tětivu, pečlivě zamíříte a vystřelíte. Co nejrychleji potom nasadíte a vystřelíte druhý šíp - buď na stejné místo, anebo na jiný terč. Jakmile šíp dopadne, uvolníte se, a v klidu se připravíte k dalsí dvojici.
Střílí se tedy po dvojicích výstřelů. I když to tak nevypadá, je tohle těžší než střílet delší rychlou sérii. Vyžaduje to přejít z klidu do prudké akce a hned se zase uvolnit - a nezvrtat to. Myšlenkově si to můžete představit jako přepadení dvou lidí ze zálohy - před prvním výstřelem máte čas, ale jakmile vystřelíte, musíte hned střelit toho druhého než začne reagovat.
Střelba na letící kotouček
Asistent vyhodí do vzduchu kotouček tak, aby byl natočen plochou k vám. Vy ho musíte v letu sestřelit. Smyslem je samozřejmě naučit se počítat s pohybem terče.
Na tohle je potřeba asistent a vybavení v podobě několika plochých disků. Ty mohou být šité ze slámy, ale také slepené z několika vrstev karimatek. V nouzi jsem střílel i po plastovém házecím talíři, ale ten je bohužel po prvním zásahu k nepoužití :-) Průměr mých disků je něco přes 20cm, a je to málo, trefuju je dost zřídka. Co jsem viděl, tak Lajos Kassai (a nejen on) má průměr okolo 40cm.
Kotouček je nejsnažší trefit v nejvyšším bodě dráhy. Jenže pokud se netrefíte, šíp letí velkým obloukem bůhví kam. Aby se tohle ošéfovalo, je dobré házet kotoučky těsně před zástěnou, která šípy zarazí. A nebo lze stát o kus výš než asistent, takže na kotoučky střílíte celkem rovně nebo dokonce dolů.
Střelba na kutálející se míček
Tohle je taková moje kreativita, pomocí které jsem chtěl simulovat střelbu na malý pohyblivý cíl, třeba králíka. Potřebujete ne moc prudký hlinitý nezarostlý svah u jehož paty stojíte a pěnový míček. Míček kopnete dopředu a připravíte šíp. Jak se míček začne vracet, pokusíte se ho trefit (pokud to stihnete, tak případně i na několik výstřelů). Střílíte takto celkem zblízka proti zemi, takže je dobré vzít lehčí luk, a nebo nenapínat naplno.